Pomáhá mi stres růst ve svatosti, nebo mě vede do hříchu?
Vede mě shon v životě ke svatosti, nebo mě o ni naopak připravuje? A jak to poznám? To je výborná otázka. Přichází nám mnoho emailů od křesťanů, kteří ve svém životě čelí tlaku. To platí i o emailu mladé maminky Victorie, která čelí výzvám spojeným s výchovou dětí. „Dobrý den, pastore Johne,“ píše, „od té doby, co jsem se stala mámou, bojuji s hříchem víc než kdy jindy. Hříchy, se kterými jsem se nikdy předtím nepotýkala, se jakoby zničehonic objevují, obzvlášť v této době, kdy se starám o dvouleté dítě a čerstvě narozené miminko. Mou touhou je být manželkou a matkou k Boží slávě, ale mám pocit, že se mi ji nikdy nedařilo naplňovat méně než teď. Vedou tyto nové výzvy v mateřství k posvěcení, nebo mě naopak od svatosti odvádějí? A jak to poznám? Často mám pocit, že mě od ní spíše odvádějí.“
To je nesmírně důležitá otázka, protože se zaměřuje na stránku posvěcení, která je často opomíjena – totiž že pýcha a jiné hříchy můžou bez povšimnutí přebývat v srdci křesťana, kterému bylo odpuštěno a v němž přebývá Duch svatý. Často si tak nejen křesťané sami o sobě myslí, že jsou svatější, než ve skutečnosti jsou, ale myslí si to o nich také druzí.
Takového křesťana si představuji jako sklenici vody. Zatímco se sklenice na pultu nemusí ani hnout, na jejím dnu se drží skryté nečistoty, které představují pýchu a jiné hříchy. Voda vypadá čistěji, než opravdu je. Ale když sklenicí zatřesete – což je podobné jako například výzvy spojené s mateřstvím – vyplaví se nečistota v podobě pýchy a jiných hříchů. Naše postoje, slova a činy je odhalí. Najednou vidíme, že voda ve sklenici není tak čistá, jak jsme si mysleli. Poznáme, že jsme hříšnější, než jsme si mysleli.
To je v křesťanském životě velmi důležitá skutečnost. A tato otázka nás nutí se s ní vypořádat – nás všechny, nejen matky. Proto jsem za tuto otázku velmi rád, i když je pro nás bolestné o takových věcech mluvit. Alespoň já nemám rád, když okolnosti zatřesou mou sklenicí a ukážou mé nejhorší stránky.
Dovolte mi předložit sedm biblických postřehů, které tvoří základ pro pochopení tohoto způsobu posvěcení a jak na něho máme reagovat.
1. Bůh přečišťuje svůj lid prostřednictvím zkoušek.
Za prvé, Bůh nás ve svém slově učí, že výzvy v mateřství nebo třeba v pastorační službě, stejně jako jakýkoli jiný problém nebo tlak, ať malý nebo velký, pocházejí od Boha, který jimi přečišťuje svůj lid.
Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista (1. Petrův 1:6–7).
Výzvy v mateřství jsou jako oheň. Jeho účelem není strávit matčinu víru, ale přečistit ji jako zlato.
[Bůh nás vychovává] k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni (Hebrejům 12:10–11).
To je cíl všech bolestných a tíživých okolností křesťanského života: pokojné ovoce spravedlnosti, zbožnost čistá jako zlato.
2. Někteří kvůli zkouškám odpadnou.
Soužení a tlaky některé věřící navždy připraví o víru. Ježíš to říká v podobenství o půdách:
Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo [pohne se sklenička], ihned odpadá (Matouš 13:20–21).
3. Bůh zachovává všechny křesťany.
Bůh nenechá své vyvolené děti odpadnout od víry. Když nás zkouší, poskytuje nám svou milost, abychom tuto zkoušku snesli (1. Korintským 10:13). Nebo jak je napsáno v 1. Korintským 1:8–9: „On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista.“
Nebo Římanům 8:30: „Které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“ Pokud vás povolal, pak vás také zachová.
4. Možná nejsme tak zbožní, jak si myslíme.
Jóbův příběh nám ukazuje, že i ti nejzbožnější lidé mají ve svém srdci skrytou pýchu, kterou odhalí určité tlaky a problémy. Kniha Jób začíná takto: „Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého“ (Jób 1:1).
Jób byl tedy skutečně bezúhonný, zbožný a věrný muž. Jeho život se nevyznačoval žádnými očividnými hříchy. Ale pak přišly zkoušky. První Jóbova reakce byla nanejvýš příkladná. V podřízenosti, pokoře a s důvěrou prohlásil: „Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno“ (Jób 1:21). Ale později toho bylo víc, než mohl snést, a rozzlobil se na Boha. Řekl například: „Proč [mě] chceš… považovat za svého nepřítele?“ (Jób 13:24). Bůh opravdu nebyl Jóbovým nepřítelem. Krásná sklenice vody se nyní zakalila. Jób nebyl dokonalý.
Když se Jóbova sklenice vody zakalila pýchou a hněvem vůči Bohu, přimělo ho to vyznat: „Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu“ (Jób 42:5–6). To je pokání, které následuje poté, co se voda ve sklenici rozčeří a na povrch vyplavou všechny nečistoty, o kterých nikdo nevěděl.
5. Bůh odhaluje pýchu, aby nás přivedl k pokání.
To nás vede k pátému pozorování: Bůh odhaluje zbytky pýchy a hříchu v našich životech, abychom stejně jako Jób viděli sami sebe v pravém světle a upřímně činili pokání.
6. Naše posvěcení se někdy zdánlivě vleče.
V rámci našeho posvěcení se často zdá, že nerosteme. Právě na to se ptá naše posluchačka. V kapitolách 1–2 Jób začal velmi dobře, ale později už si tak dobře nevedl. Duchovně upadal, i když možná jenom dočasně. Zdálo se, že ztrácí svatost. Jak tedy zodpovědět Victoriinu otázku? Říká, že výzvy v mateřství odhalují její hřích – aspoň tak se jí to zdá.
Je tedy díky tomuto tlaku svatější, nebo méně svatá? Z toho, co jsme si řekli, je zjevné, že stojí před klíčovým rozhodnutím. Bude na tlaky a problémy reagovat podobně jako třetí půda v podobenství? Odpadne od Krista, čímž dosvědčí, že nikdy nebyla skutečnou křesťankou? Nebo zareaguje jako Jób a učiní pokání?
7. Bojujte jako Boží děti, kterým bylo odpuštěno.
Můj závěrečný, tedy sedmý bod, je výzvou: Až přijdou tlaky a starosti a budete očividně víc podléhat hříchu, který byl celou tu dobu ve vašem srdci, více vnímejte sladkost Boží milosti, pokořte své srdce, čiňte pokání s větší upřímností a bojujte s hříchem s větší vážností – jako Boží dítě, kterému bylo odpuštěno.
Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.