Moje kamarádka tvrdí, že je lesba – co jí mám říct?
Dnešní otázka je od naší posluchačky Kathy. Píše: „Moje nejlepší kamarádka mi řekla, že už léta bojuje s homosexuálními touhami a už je nechce dál potlačovat. Nedávno mi řekla: ‚Budu chodit s holkou. Zdá se mi to přirozenější, a proto to musím zkusit. Trápila jsem se kvůli tomu celé roky. Nemůžu za to. Už se kvůli tomu necítím provinile ani se za to nestydím. Pořád jsem se modlila a studovala a nevnímám, že by mě za to Bůh odsuzoval. Jen lidé mě odsuzují. Já se cítím dobře a svobodně, necítím vinu a nebojím se.‘
„To jsou její slova. Hlásí se k víře, ale dospěla k závěru, že je v pořádku vést tento životní styl. Je v tomto ohledu velmi zarputilá, a tak si nejsem jistá, jak vyjádřit svůj nesouhlas.“
Slova pravdy
Kathy, rád bych vás povzbudil, abyste se zaměřila na to, co už víte. Když něco jasně vidíme v Božím slově, posiluje nás to a ukazuje nám to, co máme dělat.
Mám na mysli Římanům 1:26: „Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený.“
Je to velmi děsivé, protože jak jste říkala, je to vaše nejlepší kamarádka. Z toho, co říkáte, se mi zdá, že Bůh v jejím životě právě toto působí. Vydává ji napospas jejím vášním, což je děsivá vyhlídka, která by měla vyděsit ji i vás.
Všimněte si v tomto verši dvou skutečností.
Bůh je vydal
Tou první je, že ji Bůh vydává do potupných vášní: „Bůh je [tyto ženy] vydal do potupných vášní“. Pro vaši kamarádku z toho plynou tři důsledky.
1. Boží ochrana
Bůh omezuje v hříchu milióny lidí. Omezuje hřích, ale někdy ho ve svém spravedlivém soudu omezovat přestane. Jedná se o vydání nebo odevzdání lidí napospas jejich vášním. V případě vaší kamarádky se od ní Bůh vzdálil a vydal ji jejím hříšným touhám. Nechává ji jít.
2. Zotročení vášní
Místo toho, aby Bůh omezoval její vášně, vášně ji nyní zcela ovládají. Vyplývá to z toho, jak popisujete stav jejího srdce. Řekla: „Budu chodit s holkou. Zdá se mi to přirozenější, a proto to musím zkusit. Trápila jsem se kvůli tomu celé roky. Už se kvůli tomu necítím provinile ani se za to nestydím. Nevnímám, že by mě za to Bůh odsuzoval. Jen lidé mě odsuzují. Cítím se dobře.“
Tak mluví člověk, který se oddal citům, nebo jak Pavel říká, vášním – potupným vášním. Ty se staly jejím novým bohem. Předtím její vášně a pocity krotila Boží ochraňující milost, ale nyní jsou tyto vášně jako tsunami. Podkopávají v ní každou oporu Boží pravdy a každé varování a vedou ji do záhuby.
Zdá se, že je zotročena svými pocity a vášněmi. Žádné otroctví na světě nepůsobí tak svobodně jako právě toto. Ve skutečnosti je však velmi kruté.
3. Z přátel se stávají nepřátelé
To je třetí důsledek toho, co Pavel říká v Římanům 1:26. Její nový bůh se nyní jmenuje vášeň. Pavel říká, že je potupná. Je v zajetí potupných vášní. Tyto vášně nejenže vedou k nepřirozeným a ubohým náhražkám toho, k čemu Bůh stvořil ženu, ale také mění přátele v nepřátele.
Říká, že odsouzení cítí jen od lidí. Jenže pocity nejsou Bůh. Nezáleží jí na tom, jestli ji přátelé odsuzují. Záleží jí jen na jejích pocitech. Tak tento bůh zotročuje své oběti.
Na realitě už nezáleží. Záleží pouze na tom, jestli se cítí být souzena. Nezáleží jí na tom, jestli ji milujete, pokud se cítí být odsouzena tím, co říkáte. Jejím bohem jsou pocity.
Jádrem těchto potupných vášní je samospravedlnost. Jsou nadřazené morálce. Vášně vnímá jako morálně nadřazené všem lidem, kteří je odsuzují. Jsou to potupné vášně, protože ji okrádají o přátele, kteří se snaží říkat pravdu v lásce, a dělají z nich nepřátele.
Jednání podle vášní
Řekli jsme, že z tohoto verše jsou patrné dvě skutečnosti. První: „Bůh je vydal do potupných vášní.“
Druhá skutečnost je tato: „Ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený.“
Nejprve přicházejí potupné vášně – zotročení bohem pocitů – a pak přicházejí činy. Nejdřív je to chození, pak doteky, líbání a pak kdovíjaké žalostné a beznadějné pokusy o to, aby nepřirozené působilo přirozeně.
Krutý bůh pocitů jí určitou dobu dovolí, aby pociťovala uspokojení. Římanům 1:27 však říká, že dříve či později přijde pohroma: „Stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou“ – v tomto případě mluvíme o ní a její přítelkyni – „a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.“
Pokud tuto pasáž odcitujete své kamarádce, možná namítne, že jí odsuzujete. Uvědomte si však, že tento pocit je způsoben otroctvím jejímu novému bohu. Musíte jí to říct.
Jen Bůh ví, jaký trest zanedlouho přijde. Měla byste mít na paměti všechno, co je v 1. kapitole Římanům.
Napomenutí v lásce
Myslím, Kathy, že to nejlepší, co můžete udělat, je nějakým způsobem upozornit svou přítelkyni na to, jak zásadní roli v jejím životě nyní hrají pocity. S pravdou a autoritou Písma nemají nic společného.
Vaše přítelkyně říká: „Budu chodit s holkou. Zdá se mi to přirozenější, a proto to musím zkusit. Už se kvůli tomu necítím provinile ani se za to nestydím. Nevnímám, že by mě za to Bůh odsuzoval. Jen lidé mě odsuzují. Já se cítím dobře.” Všimněte si, že stále mluví o svých pocitech.
Pokud zůstala v jejím životě alespoň špetka podřízenosti Ježíši, možná pochopí, že tak mluví jen někdo, kdo je sám sobě bohem. Možná ještě není pozdě pokusit se ji varovat. Nebojte se, že vás obviní z toho, že ji odsuzujete. Možná je to cena, kterou budete muset zaplatit za to, že ji milujete.
Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.