Je křest nezbytný ke spasení?
Dostali jsme 40 otázek týkajících se biblického textu ze Skutků 2:38. V tomto textu čteme o skupině hledajících. Petr jim říká: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů“ (Skutky 2:38). Nakonec tři tisíce lidí činilo pokání a bylo pokřtěno. Úžasná událost! Zdá se, že text ukazuje na křest vodou před obrácením, případně na křest vodou v okamžiku obrácení. Podobně i Pavlovi bylo řečeno: „Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno“ (Skutky 22:16). Posluchači se nás ptají: „Jsme spaseni po křtu vodou, před křtem vodou nebo při křtu vodou?“
Kdy jsme spaseni?
Nejprve bych rád upřesnil otázku: „Jsme ospravedlněni před křtem, při křtu nebo po křtu? Kdy jsme sjednoceni s Kristem? Stáváme se jedním s Kristem a je Bůh plně s námi před křtem, ve křtu, nebo až po něm?“ V Novém zákoně se slovo zachráněný používá pro to, co se stalo před křtem, při něm i po něm.
- Efeským 2:8: Jsme „zachráněni“
- 1. Korintským 1:18: Jsme „zachraňováni“
- Římanům 13:11: „Nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili“
Už jsme byli zachráněni, děje se to nyní a nakonec se to stane i v budoucnu. Slovo „záchrana“ je v Novém zákoně široké a zahrnuje několik částí spasení. Ve skutečnosti se však ptáme: „Kdy to všechno začalo? Kdy poprvé nastalo sjednocení s Kristem – okamžik ospravedlnění, který není procesem jako posvěcení, ale je pro spásu rozhodující?“
„Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám?“ (Římanům 8:31). Kdy to začalo? V jakém okamžiku nás Bůh považuje za své dítě, a ne za dítě hněvu, jímž jsme svou přirozeností všichni (Efeským 2:3)? Kdy je stoprocentně pro nás a už se na nás nehněvá? Kdy se to stalo? Co bylo tím rozhodujícím okamžikem, který nás spojil s Kristem, jenž nás ospravedlnil? To je moje otázka. Myslím, že právě na to se ptají i naši posluchači. Je dobře, že se o to zajímají. Tyto texty nejsou zcela jasné.
Jediný nástroj ospravedlnění
Dovolte mi tedy, abych odpověděl na základě několika biblických textů a poté ukázal, jak to souvisí se křtem.
- Římanům 3:28: „Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.“
- Římanům 5:1: „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“
- Římanům 4:5: „Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.“
- Jan 3:16: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
- Skutky 13:38–39: „Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.“
Mohl bych uvést mnoho dalších podobných textů, ale kvůli času je vynechám. Z uvedených a mnoha dalších pasáží vyplývá, že k ospravedlnění – tedy smíření s Bohem skrze sjednocení s Kristem v nadpřirozeném zázraku obrácení a znovuzrození – dochází pouze skrze naši víru.
Bůh používá víru jako jediný prostředek sjednocení s Kristem, považuje nás za spravedlivé a je nám stoprocentně nakloněn v okamžiku, kdy uvěříme v Ježíše. To je moje odpověď.
A co voda?
Vyvstává otázka: Když už mluvíme o křtu, jak ho dáme do souvislosti s uvedenými texty, které, jak se zdá, spojují křest se zmíněným novým začátkem? Dovolte mi na ni odpovědět.
Za prvé, Ježíš řekl lotrovi na kříži, že ještě ten den s ním bude v ráji. Nebyl pokřtěn. Vím, že je to zvláštní případ. Nemyslím si, že lze postavit teologii křtu na lotrovi na kříži. Ale plyne z toho skutečnost, že křest není absolutní nutností, protože v jeho případě tomu tak nebylo.
Druhá věc, kterou bych rád zmínil: Pavel vnímá křest jako vyjádření víry, takže rozhodujícím úkonem, který nás sjednocuje s Kristem, je víra, která je viditelně vyjádřena ve křtu. Následující text je pro mě klíčový, protože když jsem odjel do Německa, byl jsem osamělým baptistou v jámě plné luteránských lvů. Byli to milující lvi. Nesnědli mě, jen olízli, ale nesouhlasili s tím, čemu jsem věřil.
Vzpomínám si, jak jsem byl na pobytu s dvanácti malými lvíčaty a jedním velkým doktorandským poradcem, Leonhardem Goppeltem. Celý víkend jsme mluvili o křtu a já se o tento text opíral. Je zaznamenán v Koloským 2:11-12:
V něm [Kristu] jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
Spolu s ním jste byli pohřbeni a v něm jste byli i vzkříšeni ve křtu skrze víru. Z tohoto textu se mi zdá, že být pohřben s Kristem ve vodě a vstát s Kristem z vody není to, co nás s Kristem sjednocuje – tedy ponoření do vody a vynoření z vody. To není to, co nás spojuje s Kristem. Skrze víru jsme skutečně sjednoceni s Kristem.
Voda znázorňuje očištění
Do textu je vložena zajímavá analogie – obřízka. Když si přečtete Římanům 4:11, Pavel říká:
Znamení obřízky [Abraham] přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost.
Kdybychom vzali tuto analogii – jde o analogii mezi křtem a obřízkou – pak by tento text říkal, že křest je znamením spravedlnosti, kterou máme už před křtem, protože ji máme skrze víru a sjednocení s Kristem.
Vraťme se nyní k textu, na který se ptá náš posluchač: „Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy…“ Pokud byste četli jen potud, řekli byste si: „Je to jasné. Voda zajišťuje odpuštění.“ Vy ale nekončíte. Text pokračuje: „Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.“ To se tam píše. Myslím, že význam je zřejmý. Křest je vnějším vyjádřením vzývání Pánova jména ve víře. Není to voda, která působí naše ospravedlnění nebo sjednocení s Kristem. Voda znázorňuje očištění, ale víra v srdci, vzývání Pána ve víře, je tím, co nás sjednocuje s Kristem a zajišťuje nám odpuštění.
Prosba ze srdce
Stejná myšlenka je uvedena i v 1. listu Petrově 3:21 v souvislosti s potopou a Noemovou záchranou v arše. Tam se píše: „Naplnění tohoto předobrazu [záchrana Noemovy rodiny před potopou skrze archu] – křest – i vás nyní zachraňuje“
Toto je pravděpodobně nejjasnější text pro ty, kdo tvrdí, že křest je spásný – tedy že skutečně zachraňuje. Text sice říká, že křest nás zachraňuje, ale vzápětí, jako by autor věděl, že řekl něco téměř kacířského, co by odporovalo ospravedlnění z víry, dodává: „… ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď…“
Opět se vracíme k otázce vzývání: „smyj své hříchy vzývaje jeho jméno“ (Skutky 22:16). 1 Petrův 3:21 uvádí: „Naplnění tohoto předobrazu — křest — i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jinými slovy, je to odpověď víry vycházející ze srdce, nikoli z vody. Petr výslovně říká: „ne jako odložení tělesné špíny“. Jinými slovy, voda nepřináší spásu. Ačkoli řekl, že křest zachraňuje, měl na mysli, že tento vnější úkon představuje odpověď Bohu, která vychází ze srdce. Víra zachraňuje.
Když Jan Křtitel nebo Marek mluví o křtu „pokání na odpuštění hříchů“ (Marek 1:4), pravděpodobně tím myslí, že křest je znamení pokání, které přináší odpuštění. Pokání je způsob, jak vyjádřit změnu smýšlení, která vede k víře.
Nezmeškejte svůj vlak
Ještě zbývá jeden důležitý text, který posluchači zmínili. Tím jsme vlastně začali – Skutky 2,38: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.“ Z textu zdánlivě plyne:
- Podmínka číslo jedna: být pokřtěn.
- Podmínka číslo dvě: odpuštění hříchů.
Tvrdím, jelikož si myslím, že to učí mnoho textů, že odpuštění a víra jsou jeden celek, který zaručuje odpuštění, ne křest. Možná namítnete: „Nesouhlasíte s tímto textem, Pipere? Kdo si myslíte, že jste?“
Přesto myslím, že tento text bychom měli chápat právě tímto způsobem. Předpokládejme, že chcete jet z Phoenixu do Los Angeles, a vlak se zrovna chystá k odjezdu. Řeknu vám: „Vezmi si klobouk a utíkej, nebo ti ujede vlak.“ Dal jsem vám dva příkazy stejně jako Petr: učiňte pokání a dejte se pokřtít. Ale poslechnutí jen jednoho z nich vám zaručí, že nastoupíte do vlaku včas – utíkat. Řekl jsem: „Utíkej,“ ale také: „Vezměte si klobouk.“ Uchopení klobouku je průvodním jevem, nikoli příčinou. Možná je to v danou chvíli velmi důležité; existuje mnoho důvodů, proč byste měli mít klobouk. „Tak proč jsi mi řekl, ať si ho vezmu?“ Mám celou řadu důvodů. Ale to, že si vezmete klobouk, vám ani v nejmenším nepomůže nastoupit do vlaku včas.
Takto bychom podle mého názoru měli chápat Petra, když říká: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít, a nastoupíte do vlaku odpuštění.“ Do vlaku odpuštění nastoupíte, pokud budete činit pokání a necháte se pokřtít. Do vlaku nastoupíte pokáním, změnou smýšlení, která zahrnuje víru. Křest je důležitý z mnoha důvodů, ale na rozdíl od pokání není příčinou.
Takže moje konečná odpověď zní: víra předchází křtu. Proto jsem baptista. Víra předchází křtu a je účinná při křtu. Jsme tedy ospravedlněni hned při prvním projevu pravé spásné víry v Krista a pak ideálně co nejdříve následuje křest jako viditelné vyjádření této vnitřní proměny.
Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.