Můj přítel je duchovně netečný – mám si ho přesto vzít?

Dostáváme mnoho otázek, které se týkají chození. Dnes se budeme tímto tématem zabývat. Naše posluchačka, která je zatím svobodná, nám položila otázku ohledně jejího přítele a toho, co znamená být zapřažen do cizího jha. Přečtěme si její e-mail: „Dobrý den, pastore Johne, děkuji za váš podcast, každý týden se těším na nové díly. Ráda bych se vás zeptala na to, co znamená být zapřažen do cizího jha. Jsem ve vážném vztahu, který směřuje do manželství, s mužem, který se stal křesťanem. Nicméně se zdá, že ke Kristu přistupuje daleko ležérněji než já. Řekla jsem mu, že toužím po rodině, která je zaměřena na Krista, a často jsem se mu snažila na Krista ukazovat. Souhlasí, ale podle jeho chování se nezdá, že Kristus je v jeho srdci na prvním místě.

Snažím se ho povzbudit, aby měl větší úctu k Bohu, a přitom ho neodsuzovat. Ale probouzí to ve mně obavy. Poslouchám Krista, když pokračuji v tomto vztahu s přítelem, který je duchovně vlažný? Znamenalo by to nechat se zapřáhnout do cizího jha? V mém okolí je zřejmě jen pár svobodných křesťanů, kteří jsou duchovně vyspělí, a myslím, že nejsem jediná žena, která čelí tomuto dilematu.“


Ano, myslím, že nejste jediná. Nicméně nejprve shrnu, co jsme se od posluchačky dozvěděli:

  1. Tato mladá žena je ve vztahu, který směřuje do manželství.
  2. Není spokojena s tím, jak ležérně její přítel přistupuje ke Kristu.
  3. Myslí si, že jeho chování ukazuje, že Kristus není v jeho srdci na prvním místě.
  4. Přeje si, aby měl větší úctu k Bohu.
  5. Vidí ho jako duchovně vlažného.

Myslím, že si velmi dobře uvědomuje Pavlův příkaz o tom, že křesťané se mají ženit a vdávat „jen v Pánu“ (1. Korintským 7:39). Mají si tedy brát pouze křesťany. Snaží se zjistit, jestli tento jasně vymezený požadavek znamená, že upřímná křesťanka by si neměla brát za muže vlažného křesťana.

Nedbalý nápadník

Na základě toho mála, které jsem se od posluchačky dozvěděl, bych odpověděl: „Ne, neměla by si ho brát.“ Uvedu několik důvodů, proč bych odpověděl tak nekompromisně, a nakonec toto tvrzení ještě objasním. Začněme v 2. Tesalonickým 3:6:

Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který žije neukázněně, a ne podle toho, co jste od nás převzali.

V Tesalonice byl problém, že někteří členové církve si nevydělávali na své živobytí prací, zabývali se tím, do čeho jim nic nebylo, a žebrali. Pavel nedospěl hned k závěru, že nejsou křesťané. Nicméně říká – a nazývá to příkazem „v Pánu“, aby ukázal na jeho vážnost – že ostatní křesťané by se měli těmto lenochům stranit. Jde o jakési svaté vyobcování, jehož cílem je tyto jedince zahanbit a přivést je k pokání a poslušnosti.

Vidím souvislost mezi zahálkou a leností v Tesalonice a duchovní netečností přítele naší posluchačky – v obou případech se jedná o neposlušnost.

  • Přistupuje ke Kristu a jeho slovu lehkovážně.
  • Kristus není v jeho srdci na prvním místě.
  • Nevykazuje známky skutečné úcty k Bohu.
  • Je duchovně vlažný.

To všechno můžeme označit za neposlušnost.

  • Neposlouchá přikázání z 2. Petrova 3:18: „Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista.“
  • Neposlouchá přikázání ze Zjevení 3:16 – že nemáme být vlažní, jinak nás Kristus vyvrhne ze svých úst.
  • Neposlouchá přikázání z Římanům 12:11: „V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.“
  • Neposlouchá přikázání „služte Hospodinu s radostí“ (Žalm 100:2).
  • Neposlouchá přikázání „posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly“ (Efezským 6:10).
  • Neposlouchá přikázání milovat Boha z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí (Lukáš 10:27).

A seznam by mohl pokračovat. Neumím si představit Pavla, jak říká mladým ženám v Tesalonice: „Vyzývám celou církev, aby se stranila křesťanům, kteří žijí v lenosti, ale je v pořádku, když se do nějakého z nich zamilujete a vezmete si ho.“ Potřebujete určitou dobu, během které poznáte, jestli u něho došlo k nějakým změnám, které by svědčily o proměně jeho charakteru.

Kristus, církev a manželé

Zamyslete se nad tím, proč Bůh vůbec ustanovil manželství. „Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo“ (Genesis 2:24). Spojení „jedno tělo“ je velmi důležité. Tělesná jednota při pohlavním styku je fyzickým vyjádřením daleko hlubší jednoty srdce a duše, která ukazuje na smluvní vztah mezi Kristem a církví.

Pavel cituje Genesis 2:24 a pak v Efezským 5:32 říká: „Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ V lidských vztazích není nic, co by se vyrovnalo hluboké jednotě mezi mužem a ženou ve vztahu, ve kterém se snaží odrážet Krista a církev. Jedná se o nejhlubší mezilidský vztah.

Proto by se ženy a muži, kteří uvažují o manželství, měli vážně zamyslet: Dokážu s tímto člověkem navázat tak hluboké spojení srdce, mysli a těla?

Duchovní trajektorie

A poslední věc, na kterou bych rád upozornil, je následující: žena by si měla klást otázku, jestli muž, s nímž uvažuje vstoupit do manželství, roste ve zralosti, aby jednou mohl duchovně vést svou rodinu zodpovědným způsobem po vzoru Krista. Křesťanky nejsou povolány do manželství, aby vedly své duchovně nevyspělé muže. Bible říká, že muž má být hlavou své ženy a rodiny. Toto vedení vyžaduje duchovní zralost a silný charakter. Právě takového muže by měla hledat.

Na začátku jsem zmínil, že upřesním své tvrzení, proč by posluchačka neměla vstoupit do manželství s tímto mužem. Důvod je následující: muž, který je věřící teprve krátce, nemusí mít biblický základ nebo učení, které by mu umožnily vyrůst ve vyspělého a zodpovědného duchovního vůdce, kterým má být. To znamená, že žena, která uvažuje o manželství s duchovně neosvědčeným mužem, musí pečlivě pozorovat jeho charakterové vlastnosti a na jejich základě zjistit, jestli roste v moudrosti, poznání, síle a pokoře, které jsou nezbytné pro biblické vedení rodiny.

Doporučil bych jí, aby si položila následující otázky: Je pokorný a horlivý? Roste? Je polovičatý a netečný? Nebo je odmítavý a defenzivní? Myslím, že jsou tři možnosti: 1) je pokorný a horlivý a duchovně roste; 2) je polovičatý a netečný nebo 3) je odmítavý a brání se. To jsou tři možné reakce nově obráceného křesťana, když se mu křesťanský vedoucí, například pastor, snaží pomoct, nebo když dostane křesťanskou literaturu, případně mu jeho věřící přítelkyně poukáže na biblickou zralost. Věřím, že duchovně moudrá žena může vidět, jestli muž roste ve vlastnostech potřebných pro vedení, v moudrosti, pokoře, milosti a síle na základě toho, jak daný muž reaguje. Otázkou tedy je, jak reaguje na všechny podněty křesťanů, které by měl vyhledávat a přijímat.

Pokud žena vidí horlivost, otevřenost, ochotu a jeho růst, pak může ve vztahu pokračovat. Ale pokud vidí netečnost, lenost, nedostatek zájmu a horlivosti, nebo dokonce odmítavost, myslím, že pokud by ve vztahu pokračovala, koleduje si o frustraci na celý život. Přeji vám, aby vám Bůh dával mnoho moudrosti a odvahy v tomto vztahu. Nepochybujte o Boží dobré, moudré a láskyplné prozřetelnosti ve svém životě, kdybyste nakonec usoudila, že bude moudré tento vztah ukončit. Bůh je s vámi, když žijete podle jeho vůle.

Jasné zaměření

Takže je lepší zůstat svobodný než si vzít formálního křesťana, který je duchovně vlažný.

To rozhodně. Ale než se tím budeme podrobněji zabývat, rád bych se pozastavil a vyzdvihl přednosti a možnosti života ve svobodném stavu, protože mám za to, že církev dostatečně nepomáhá svobodným lidem získat vizi pro svůj život a připravit je na to, že mohou zůstat svobodní po celý život.

Mohl bych jmenovat dvě nebo tři starší svobodné ženy ze sboru, kde jsem sloužil, jejichž život byl úžasným příkladem užitečnosti na všech úrovních – v rodinách, mezi dětmi, na biblických skupinách a biblickém vyučování, ve službě a na misijním poli. Pokud žena – a pochopitelně i muž – pochopí povolání svobodného stavu, jak ho vykreslil Pavel, nemyslím si, že bude považovat život bez manželství za katastrofu, jak ho někteří vnímají. Každopádně manželství mám rád a myslím si, že Bůh lidi obvykle povolává do manželství – ale ne všechny.

Takže ano, lepší je být zbožný, užitečný, poslušný a svobodný člověk než člověk, který neustále lituje, že jeho protějšek není duchovně vyspělý a že celý život zůstává formálním věřícím.

Dále bych chtěl říct, že pokud jste si už někoho vzali, pak jste si ho nebo ji vzít měli. Lidé se mě ptají: „Jak poznám, že jsem si vzala toho pravého?“ Odpověď je jednoduchá: podívejte se do oddacího listu. Bůh nepodporuje rozvod jen proto, že jeden z manželů je nevěřící nebo formální věřící. Učíte se růst v milosti s tím, co vám Bůh dal.

Vznešené povolání vedoucího

A také svobodní muži stojí před naléhavou výzvou, aby žili ukázněně a připravili se na manželství. Ale to je téma samo o sobě.

Ano, to je samostatné téma. Doufám, že žádný mladý svobodný muž, který nás poslouchá, se necítí sklesle nebo znechuceně, ale spíše si říká: „Dobře, tady je popis práce. Pokud mám z dlouhodobého hlediska přemýšlet o manželství, Bible říká, že mám uvažovat o tom, jak vyrůst v pokorného, Kristu podobného, moudrého, silného, duchovně rozlišujícího a vyspělého muže, který by mohl vést zbožnou, vyspělou, odvážnou, silnou a výřečnou ženu.“ Věřím, že takto by měli muži přemýšlet o životě, pokud se nerozhodli setrvat ve svobodném stavu. Jediný muž, o kterého má žena zájem, je vyspělý zbožný muž, a jediná žena, o kterou má muž zájem, je vyspělá zbožná žena.

Rád bych ještě něco objasnil. Někteří muži si můžou myslet: „Takže musím mít vysoké IQ“ nebo „Musím mít stejné známky ve škole jako ona.“ To není pravda. Můžete být zbožný, iniciativní a milující vedoucí, který nese břemena, chrání a zaopatřuje ženu, která je mnohem chytřejší než on. Ano, můžete. Ale o tom bychom mohli mluvit donekonečna.


Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial