Lék proti pýše | 18. ledna
Lék proti pýše | 18. ledna
Nuže nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat“ – nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.“ Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé. (List Jakubův 4,13–16)
Jakub zde mluví o pýše a domýšlivosti a o jejich rafinovaných projevech. „Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé.“
Když si vezmeme tři kategorie pokušení k spoléhání na sebe – moudrost, moc a bohatství –, společně tvoří silný stimul k nejvyšší formě pýchy, jmenovitě k ateismu. Nejjistějším způsobem, jak zůstat ve vlastních očích tím nejvyšším a nejlepším, je popřít cokoli nad námi.
Proto se pyšní tolik zabývají sami sebou a na ostatní se dívají svrchu. C. S. Lewis napsal: „Pyšný člověk vždy shlíží na věci i na lidi shůry dolů – a pokud shlížíme dolů, nemůžeme pochopitelně vidět něco, co je nahoře nad námi“ (K jádru křesťanství).
Abychom si však svou pýchu uhájili, může být snazší prostě prohlásit, že nad námi nic, nač bychom se mohli dívat, není. „Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není – toť všechno jeho uvažování“ (Ž 10,4). V konečném důsledku musí pyšní sami sebe přesvědčovat o tom, že Bůh neexistuje.
Jedním z důvodů je, že Boží existence nezdolně proniká do všech podrobností života. Pýcha nesnáší důvěrný zájem, s jakým Bůh řídí svět, nemluvě o jednotlivých běžných životních záležitostech.
Pýše se nelíbí Boží svrchovanost. Nelíbí se jí tedy ani Boží existence, protože Bůh je svrchovaný. Mohla by to vyjádřit slovy: „Bůh není,“ nebo tak, že prohlásí: „Na Vánoce jedu do Atlanty.“
Jakub varuje: „Nebuďte si tak jistí.“ Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a Vánoce strávíme v Atlantě.“
Jde mu o to, že o tom, zda pojedete do Atlanty nebo zda živi a zdrávi dočtete tuto úvahu, rozhoduje Bůh. Pro soběstačnost pýchy je nesmírně urážlivé, když nemůže řídit ani to, zda tuto kapitolu dočtete bez záchvatu mrtvice.
Jakub říká, že nevěřit v Boží svrchované právo řídit podrobnosti naší budoucnosti je povýšenost.
Porazit ji lze tak, že se ve všech detailech svého života podřídíme Boží svrchovanosti a spočineme ve spolehlivých zaslíbeních, že bude mocně jednat v našem zájmu (2Pa 16,9), že nás bude denně provázet svou dobrotou a milosrdenstvím (Ž 23,6), že se zastává těch, kdo na něho čekají (Iz 64,3), a že nás vybaví vším, co potřebujeme, abychom mohli žít pro jeho slávu (He 13,21).
Jinými slovy, lékem proti pýše je neochvějná víra v Boží svrchovanou budoucí milost.
Studna povzbuzení (v originálu Solid Joys) jsou zamyšlení z pera známého autora a kazatele Johna Pipera. Tato krátká, ale hluboká čtení vám dodají radost v Ježíši Kristu každý den v roce. Společný projekt Didaska a DesiringGod.org.
JOHN PIPER je zakladatelem a hlavním učitelem desiringGod.org a také ředitelem Bethlehem College & Seminary. Přes třicet let byl pastorem a kazatelem Bethlehem Baptist Church v Minneapolis. Napsal mnoho knih, z nichž česky vyšly například Nepromarni svůj život, Hlad po Bohu, Pro vaši radost nebo Dědictví svrchované radosti. Se svou ženou Noël má čtyři syny, jednu dceru a šest vnoučat.