Bůh naplánoval vaši slávu
Bůh nám ukázal úžasné věci týkající se budoucnosti, aby nás přivedl k úžasu.
Dal nám zaslíbení, abychom pociťovali naději – a tím myslím skutečně pociťovali. Naděje bez upřímné radosti z toho, co má přijít, není nadějí. Proto s námi Bůh sdílí tyto radostné skutečnosti. Chce, abychom se už nyní směle těšili z radostné naděje: „V naději se radujte“ (Římanům 12:12).
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem schopen číst Boží slovo týkající se budoucnosti tak zběžně, že nemá žádný dopad na mé pocity. Takový způsob četby v nás neprobouzí ani neupevňuje naši naději. Tak se nestaneme podobní hluboce zakořeněnému zelenému stromu uprostřed pouště. Nezískáme tím radost.
Křesťané, kteří se podobají zelenému stromu, jehož listí neusychá a který plodí ovoce, zatímco ostatní stromy umírají, rozjímají nad Božím zákonem ve dne i v noci (Žalm 1:2). Přemítají nad Božími zaslíbeními tak dlouho, dokud nepociťují naději.
Natáhněte se pro ovoce Božího zaslíbení
Když v Písmu narazíme na zaslíbení, které je jako šťavnatá broskev, neřekneme si: „To je broskev“, jen abychom se dále procházeli ovocným sadem. Zastavíme se. Natáhneme se pro broskev. Zakousneme se do ní. Ochutnáme ji. A pokud zjistíme, že naše chuťové pohárky nereagují, prosíme Boha, aby nás obživil. „Hospodine, obživ mě podle svého slova“ (Žalm 119:107).
Zvu vás na procházku sadem plným naděje. Chci, abyste ochutnali broskev, kterou jsem objevil a ochutnal před pár dny. Narazil jsem na verš z 1. Korintským 2:7, kde Pavel uvádí:
[Mluvíme] o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.
Zastavil jsem se. Natáhl jsem se pro broskev plnou naděje a osvěžila mě na několik dní. Věděl jsem, že tam je. Ale tentokrát byla lahodná díky vnímané naději. Dostatečně uzrála – stejně jako já. Chutnala velmi dobře. Nasytila mou duši, zpříjemnila můj spánek a posílila mě pro nadcházející těžké časy. Ochutnejte ji spolu se mnou i vy.
PŘED VĚKY
„Před věky“ – než existoval čas, a tudíž i před stvořením, kdy existoval pouze Bůh, který projevil svou moudrost. Nekonečnou moudrost. Ve své věčné a nekonečné moudrosti naplánoval, že jednoho dne zakusíme slávu v její plnosti. Bůh před věky předurčil moudrost k naší slávě.
TĚM, KDO HO MILUJÍ
Pro koho Bůh připravil tuto slávu? Pro ty, „kdo ho milují.“ Verš 9: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ Bůh před stvořením světa předurčil, že my, kteří ho milujeme, budeme oslaveni.
Z BOŽÍCH HLUBIN
Toto předurčení nehraje v Božím moudrém úradku vedlejší roli. Pavel říká, že pochází z „Božích hlubin“. Verš 10: „Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.“ Naděje, kterou nám dává tato broskev, má svůj původ v odvěké Boží moudrosti a jejích ustanoveních – v „Božích hlubinách“.
PŘEDURČENA K NAŠÍ SLÁVĚ
Co to všechno znamená? Jaký to má mít dopad na naši naději, když v noci přemýšlíme nad tím, že se ráno už nemusíme probudit živí?
Pavel píše, že bychom měli mít naději v „naši slávu“. V jakém smyslu je tato sláva naše? Naše sláva není oddělena od té Boží. Ani není oddělena od Kristovy slávy. Nedoufáme v to, že naše sláva nebude spojena s Boží nebo Kristovou slávou. „Chlubíme se nadějí Boží slávy“ (Římanům 5:2). A také Kristovy slávy: „K tomu vás i povolal skrze naše evangelium, abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista“ (2. Tesalonickým 2:14).
SVĚT JE VÁŠ
Jak můžeme tuto slávu získat? Vstupem do nové země, nového království, věčného příbytku. Bůh nás „povolává do svého království a slávy“ (1. Tesalonickým 2:12). „Vždyť všechno je vaše: ať… svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí — všechno je vaše“ (1. Korintským 3:21–22). Svou slávu získáme podobně jako vězeň žijící desítky let v chladném a temném žaláři, který vyjde do ráje a těší se ze světla, barev, tepla a ze svěžího dne. Ať se podívá kamkoli, všude vidí, cítí, slyší a vnímá krásné věci. Ze všech stran je obklopen krásou, až je jí zcela pohlcen. Budeme přebývat ve slávě. Nová země plná slávy bude i naší slávou.
Záře a krása všech věcí – protože všechno bude krásné – bude Boží září a krásou. „Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek“ (Zjevení 21:23). Každý vězeň vysvobozený z žaláře tohoto věku zvolá: „Díky tvému světlu vidíme světlo“ (Žalm 36:9). Naše sláva bude Boží slávou ve všech věcech.
BOHATSTVÍ BOŽÍ SLÁVY
Toto všechno pro nás bude důležitější a vzácnější než všechno stvoření kolem nás. Pavel popisuje „bohatství slávy“, které Bůh zjevil „na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě“ (Římanům 9:23). Bohatství. Kdykoli máme na této zemi vidinu bohatství, cítíme vzrušení a naději. Bohatství otevírá dveře ke svobodnému životu.
Ale i kdybyste vlastnili všechno bohatství světa, nevyrovná se bohatství Boží slávy, které nám bylo připraveno ve věčnosti. My jsme byli pro něj připraveni – tedy stvořeni. Pokud v nás pozemské bohatství probouzí vzrušení a naději na svobodný život, o co víc bychom se měli radovat z příslibu tohoto bohatství. Měli bychom být těmi nejšťastnějšími a nejsvobodnějšími lidmi ze všech. To je naše sláva.
BUDEME MU PODOBNI
Naše sláva však nebude spočívat pouze v tom, co uvidíme, ale i v tom, kým se staneme. „Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je“ (1. Janův 3:2). Bůh od věků předurčil moudrost k naší slávě. Tato sláva bude naše, protože budeme zářit společně s tím, co kolem sebe uvidíme.
Jan viděl vzkříšeného Ježíše, jehož tvář byla taková, jako „když slunce září ve své síle“ – Jan padl k jeho nohám jako mrtvý (Zjevení 1:16–17). Tuto slávu budeme vyzařovat i my: „Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce“ (Matouš 13:43).
Kristova sláva bude i naší slávou, protože budeme přebývat na nové zemi a budeme mít novou přirozenost.
STEJNÉ OSLAVENÉ TĚLO
Vzpomeňte si na toho nejvyzáblejšího svatého, kterého jste kdy viděli umírat v pečovatelském ústavu. Tyto poslední dny nejsou velkolepé. Mnozí sténají a chtějí svléct „pozemský stan“ a být „pohlceni životem“ (2. Korintským 5:4). Ale k tomuto neslavnému skonu má co říct mocné Boží slovo: Toto scvrklé a opotřebované tělo plné vrásek se „zasévá v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci“ (1. Korintským 15:43). Každý svatý, nehledě na to, jak je jeho tělo zchátralé nebo zmrzačené, vstane ve slávě. Bůh předurčil naši slávu.
Sláva našich vzkříšených těl bude Kristovou slávou. On „přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy“ (Filipským 3:21). Ti, kdo se pevně drží Krista uprostřed utrpení, budou s ním „také oslaveni“ (Římanům 8:17). Bůh to pro nás před věky předurčil. „[Ty, které] předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna… [ty] které předem určil… ty také oslavil“ (Římanům 8:29–30). Toto je ona moudrost, která předurčila naší slávu.
SLÁVA VESMÍRU
Naše sláva se bude tedy odvíjet od slávy nové země a od slávy naší nové přirozenosti. Abychom žasli ještě více, Pavel nám říká, že to nejsme my, kdo se přizpůsobí nové zemi, ale nová země se přizpůsobí nám. Budeme vyzařovat slávu celého vesmíru. Sláva vesmíru se bude odvíjet od naší slávy. „Celé tvorstvo… bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí“ (Římanům 8:18–21). Nejsme to my, kdo získává slávu tvorstva. Tvorstvo získává naši slávu.
TĚŽKÉ A VĚČNÉ
Pokud se utrpení zdá být nekonečné, zklámání a frustrace je mnoho a trvá celý život, pokud se břemena zdají být příliš těžká a bolest příliš dlouhá, Bůh odpovídá: Ne, nejsou příliš těžká, ani není příliš dlouhá. „To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy“ (2. Korintským 4:17).
Víte, co je opravdu těžké? Břímě slávy. A víte, co je opravdu dlouhé? Věčná sláva. Naše sláva.
KAŽDÉMU SE DOSTANE POCHVALY OD BOHA
To ale není všechno. Ano, ve své nové přirozenosti budeme vyzařovat slávu jako slunce ve své síle a tato sláva stvoří novou zemi. Ale zároveň je potřeba vnímat její osobní rozměr.
Ohromný jas nové země a oslňující záře našich tváří nezabrání tomu, abychom s Ježíšem zakoušeli osobní společenství. Ježíš neříká davům, ale každému jednomu zvlášť: „Dobře, otroku dobrý a věrný“ (Matouš 25:21). Neříká „otroci“, ale „otroku“.
Každému oddanému otroku zvlášť Ježíš říká: „Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává“ (Zjevení 2:17). Osobnější už to být nemůže. Naše sláva bude zároveň slávou každého jednotlivce. „Tehdy se každému dostane pochvaly od Boha“ (1. Korintským 4:5; viz také Římanům 2:29).
Radujte se v naději
To je tedy ona lahodná a výživná broskev, která člověku dává sílu: „Bůh před věky předurčil moudrost k naší slávě.“ Vychutnával jsem si ji několik dní. Děkuji, že jste ji ochutnali společně se mnou.
Kéž vám dá Bůh radost z budoucí slávy, kterou pro vás připravil.
Autor: John Piper
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.