Výzva ke křesťanské neohroženosti
Kristus zbavil svůj lid nejistoty v otázce věčnosti a tím ho povolal k tomu, aby se v tomto životě nebál nebezpečí.
Ježíšovi následovníci nečelí žádné nejistotě ohledně toho, jak to s nimi nakonec dopadne. „Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8:1). „Ani smrt ani život… nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Římanům 8:38–39). „Někteří z vás budou usmrceni… Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí“ (Lukáš 21:16, 18). „Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít“ (Jan 11:25).
Když se člověk přestane bát smrti a smrt pro něj znamená vstup do ráje, nic mu nebrání činit v tomto životě odvážné kroky víry. Když křesťan ze srdce vyzná: „Žít znamená Kristus a zemřít zisk“, pak dokáže milovat, ať se děje cokoli. Jisté formy radikálního islámu mají ve svých řadách vraždící mučedníky s podobnými představami, ale křesťanská naděje spočívá v moci milovat, ne zabíjet. Křesťanská naděje proměňuje lidi v dárce života, ne jeho ničitele. Ukřižovaný Kristus vyzývá svůj lid, aby následoval jeho příkladu a žil a umíral pro své nepřátele. Jediný druh nebezpečí, který Kristus schvaluje, je založený na lásce: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří“ (Lukáš 6:27–28).
Ježíš prostřednictvím úžasných zaslíbení o věčné radosti založil hnutí plné radikálních a milujících lidí ochotných podstoupit riziko. „Vydají vás i rodiče… a někteří z vás budou usmrceni“ (Lukáš 21:16). Jen někteří. Můžete to tedy být i vy, ale nemusíte. To je podstata nebezpečí. Není riskantní prostřelit si hlavu. Výsledek je jistý. Riskantní je sloužit Kristu ve válečné zóně. Může vás zasáhnout střela, ale také nemusí.
Kristus nás povolává konat odvážné kroky víry pro jeho království. Současná konzumní společnost však tvrdí téměř vždy opak: Zajistěte si pohodlí a bezpečí už nyní na tomto světě, ne v nebi. Kristus tento názor nesdílí. Všem svatým, kteří se bojí kvůli evangeliu vrhnout do nebezpečné situace, říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo“ (Lukáš 12:4). Máme usilovat o radost! Jak? Tím, že pro lásku přijmeme riziko – můžeme být tupeni, pronásledováni a lidé mohou proti nám mluvit lživě, ale naše odplata v nebesích je hojná (Matouš 5:11–12).
V Bibli najdeme mnoho příkladů milujících lidí ochotných vrhnout se do nebezpečí. Když Joába obklopovali z jedné strany Syřané a z druhé strany Amónští, řekl svému bratru Abíšajovi: „Buď silný a počínejme si zmužile za svůj lid… a Hospodin ať učiní, co je dobré v jeho očích“ (2. Samuelova 10:12). Ester porušila královské nařízení, aby zachránila svůj lid, a přitom prohlásila: „Jestliže zahynu, zahynu“ (Ester 4:16). Šadrak a jeho přátelé se odmítli poklonit králově modle a vyznali: „Náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece… Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme“ (Daniel 3:17–18). Když Duch svatý oznámil Pavlovi, že ho v každém městě čekají pouta a soužení, řekl: „V žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh“ (Skutky 20:24).
„Všichni křesťané,“ napsal Stephen Neil o rané církvi, „věděli, že dříve či později možná budou muset dosvědčit svou víru vlastní smrtí“ (A History of Christian Missions, Penguin, 1964, s. 43). Stát se křesťanem znamenalo riskovat holý život. To bylo běžné. A desítky tisíc ho také obětovaly. Proč? Protože získali Krista. Nepodstoupit smrt by znamenalo ztratit duši: „Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji“ (Matouš 16:25).
Křesťany v Americe i všude po světě stojí víra čím dál víc. Věci se v tomto „zlém věku“ vracejí ke starému. Verš z 2. Timoteovi 3:12 je stále aktuálnější: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ Ti, kdo se dobrovolně rozhodli zasvětit svůj život evangeliu a podstupovat pro něj riziko, budou nejlépe připraveni, až dojde k situaci, z níž nebude cesta ven. A tak vás slovy rané církve vyzývám: „Vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu. Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí“ (Hebrejům 13:13–14).
Když Bůh rozptýlil naše pochybnosti o věčnosti,
dal nám tisíce příležitostí riskovat z lásky.
Pastor John
Autor: John Piper
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.