Rodiče, vyžadujte od svých dětí poslušnost
V tomto článku chci vyzvat křesťanské rodiče, aby vyžadovali od svých dětí poslušnost. Vede mě k tomu skutečnost, že vídávám malé děti, které nevěnují žádnou pozornost prosbám svých rodičů, a nenesou za to žádné následky. Rodiče dvakrát nebo třikrát řeknou dítěti, aby si sedlo, stálo na místě, přišlo nebo odešlo a když ani napotřetí neuposlechne, se smíchem ho uchlácholí. To může, ale také nemusí vést k očekávanému chování.
Minulý týden jsem narazil na dvě skutečnosti, které mě podnítily k sepsání tohoto článku. Tou první byla vražda třináctiletého Andyho Lopeze ve městě Santa Rosa v Kalifornii. Policie se domnívala, že se na ni chystá střílet z útočné pušky. Ve skutečnosti to byla hračka. Klíčová je v tomto příběhu skutečnost, že ho policisté dvakrát vyzvali, aby odložil zbraň. Místo toho ji namířil na ně. A tak vystřelili.
Neznám podrobnosti celé situace, ani nevím, jestli Andy vůbec slyšel jejich příkazy. Nemůžu s jistotou říct, že neuposlechl. Nechci především poukázat na samotného Lopeze. Spíše si kladu otázku typu „co když“. Co když slyšel slova policistů, ale odmítl je poslechnout? Pokud je to pravda, zaplatil za to životem. Taková je cena za neuposlechnutí příslušné autority.
Tragická výchova
Minulý týden v letadle jsem byl svědkem podobné situace. Pozoroval jsem matku, která svého syna vychovávala tak, aby byl jednou zastřelen.
Seděl jsem za ní a za jejím zhruba sedmiletým synem. Hrál si na svém tabletu. Letuška ohlásila, že všechna elektronická zařízení mají být během vzletu vypnuta. On svůj tablet nevypnul. Matka to od něho nevyžadovala. Když kolem nich procházela letuška, požádala ho, ať ho vypne, a šla dál. Neudělal to. Ani matka to od něho nevyžadovala.
Když kolem nich letuška procházela podruhé, řekla, že chlapec musí dát svůj tablet matce. Vypnul ho. Když se letuška posadila, opět ho zapnul a nechal ho zapnutý během celé doby vzletu. Matka zůstala netečná. Vychovává ho tak, aby byl jednou zastřelen policií, pomyslel jsem si.
Ochrana před pošetilým rodičovstvím
Dokážu pochopit vzdor a lenost nevěřících rodičů. Bible popisuje chování duchovně zaslepených lidí. Ale nedbalost křesťanů mi nejde do hlavy.
Proč rodiče nedokážou vyžadovat a přijímat poslušnost? Nejsem si jistý. Ale následujících devět pozorování možná některé rodiče odradí od volné výchovy.
1. Vyžadovat poslušnost od dětí je nepřímou součástí přikázání o tom, že děti mají poslouchat rodiče.
„Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé.“ (Efeským 6:1). Nedávalo by smysl, aby Bůh od dětí vyžadoval poslušnost rodičům, a přitom nevyžadoval od rodičů, aby vyžadovali poslušnost od dětí. Pěstovat v dětech radostnou poslušnost vůči autoritám ustanovených Bohem je součástí naší práce. Rodiče malým dětem zjevují Boha, a je tedy nebezpečné vychovávat děti tak, aby ignorovaly Boží přikázání.
2. Poslušnost je záležitostí Nového Zákona, tedy evangelia.
Poslušnost není pouze záležitostí „zákona“, nýbrž evangelia. Pavel uvedl, že cílem jeho evangelia je přivést „k poslušnosti víry“ (Římanům 1:5). Prohlásil: „Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem“ (Římanům 15:18).
Pavlovým záměrem bylo uvést „do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista“ (2. Korintským 10:5). Vyžadoval tedy od církve poslušnost: „Jestliže někdo neposlouchá naše slovo v tomto dopise, dávejte si na něho pozor a nestýkejte se s ním“ (2. Tesalonickým 3:14).
Rodiče, kteří neučí děti poslouchat Bohem ustanovené autority, je připravují na život bez Božího slova – na život bez evangelia, které se snaží zdůrazňovat.
(Pokud pochybujete o závažnosti tohoto učení, zvažte četbu kapitoly Wayna Grudema s názvem „Pleasing God by Our Obedience: A Neglected New Testament Teaching“ z knihy For the Fame of God’s Name, jejímiž editory byli Justin Taylor a Sam Storms.)
3. Vyžadovat poslušnost od dětí je možné.
Je smutné pozorovat rodiče, jak jsou bezmocní v přítomnosti neposlušného dítěte. Když Bůh vyžaduje, aby děti poslouchaly, znamená to, že pro rodiče je možné vyžadovat poslušnost. I malým dětem do jednoho roku lze efektivně ukázat, čeho se nemají dotýkat, do čeho nemají kousat, za co nemají tahat, do čeho nemají šťouchat, že nemají plivat nebo ječet. Jste větší než ony. Využijte svou velikost a nenechte je propadnout sobectví, a ochraňte tak jejich radost.
4. Poslušnost by měla být vyžadována doma i v méně důležitých věcech, aby bylo možné vyžadovat ji na veřejnosti v těch důležitějších.
Jedním z důvodů, proč se děti neumějí chovat na veřejnosti, je ten, že se neučily být poslušné doma. Zdá se totiž, že na mnoha věcech doma je zbytečné trvat. Je jednodušší, abychom něco udělali sami, než abychom vynaložili čas a úsilí a přiměli k tomu neochotné děti. Tím ale dětem dáváme najevo, že mohou být neposlušné kdekoli. Důsledné vyžadování poslušnosti doma pomůže vašim dětem, aby se dobře chovaly na veřejnosti.
5. Vyžadovat poslušnost vyžaduje úsilí, které ale stojí za to.
Pokud řeknete dítěti, aby zůstalo v posteli, a ono přesto vstane, je jednodušší říct, aby se vrátilo zpět než vstát a řešit jeho neposlušnost. Rodiče jsou unavení. Mám pro ně pochopení. Více než 40 let jsem měl děti do osmnácti let. Vyžadovat poslušnost znamená vynaložit fyzické i psychické úsilí. Je zkrátka jednodušší nechat děti, ať si dělají, co chtějí.
Výsledek? Děti jsou nekontrolovatelné v situacích, kdy je potřeba se chovat slušně. Naučili se v tom plavat. Maminka je bezradná a tatínek je natvrdlý. Děti poznají, kdy se chystáte vypěnit. A tak se vzpírají vašim slovům, což všem přináší trpké ovoce. Ale námaha spojená s důsledným kázněním neposlušnosti nese sladké ovoce pro rodiče, děti i ostatní.
6. Můžete změnit způsob, jakým vaše rodina funguje už celé generace.
Jedním z důvodů, proč rodiče nevyžadují kázeň, je ten, že ji nikdy neviděli v praxi. Pocházejí z domovů, kde fungovaly jenom dva režimy: netečnost a hněv. Nechtějí při svých rodičovských povinnostech propadnout hněvu. Jedinou alternativu, kterou znají, je netečnost. Dobrá zpráva je, že to lze změnit. Rodiče se mohou naučit z Bible, a pokud možno od moudrých lidí, co je přikázáno, co je moudré a jak to dělat v duchu trpělivosti, přísnosti, lásky a na základě evangelia.
7. Milosrdná výchova rodičů vede děti od vnější podřízenosti k radostné ochotě.
Děti se potřebují naučit poslouchat ještě předtím, než mohou poslouchat skrze víru. Když uvěří, poslušnost, kterou se naučili ze strachu, za odměnu nebo z úcty, se stane přirozeným vyjádřením víry. Nevyžadovat poslušnost před uvěřením je bláhové a ani to není v konečném důsledku milující. V dítěti to zanechá hluboké brázdy neposlušnosti, které víra nemůže vyplnit, ale musí je překonat.
8. Děti, jejichž rodiče vyžadují poslušnost, jsou šťastnější.
V důsledku volné výchovy nejsou děti laskavé a pokorné, ale stávají se z nich spratci. Není legrace s nimi trávit čas a ani ony samy nejsou šťastné. Jsou zhýčkané a drzé. Jejich „svoboda“ nepřináší požehnání jim ani lidem v okolí. Jsou volné podobně, jako je volní loď bez kormidla. Stávají se obětí vlastních rozmarů. Dříve či později kvůli nim narazí. Je to předzvěst něčeho zlého, možná i smrtelné potyčky s policií.
9. Vyžadovat poslušnost není totéž, co vyžadovat dokonalost.
Jelikož rodiče dětem ukazují Boha – zejména předtím, než ho mohou poznat skrze víru v evangelium – ukazujeme jim jak spravedlnost, tak milosrdenství. Ne všechny projevy neposlušnosti končí trestem. Na některé projevy ukážeme, pokáráme je a přejdeme. Neexistuje žádná podrobná příručka toho, jak přesně jednat. Děti by se měly díky naší výchově naučit, že Bůh evangelia je stravující oheň (Hebrejům 12:7, 29), že je trpělivý a pomalý k hněvu (1. Timoteovi 1:16). V obou případech – v kázni i v trpělivosti – je cílem okamžitá, radostná a bezmezná poslušnost. Tak působí poznání Boha skrze Krista.
Rodiče, toto všechno je možné. Jedná se o náročné období. Já sám jsem v něm strávil více než šedesát procent svého života. Ale bude vás provázet Boží milost, a navíc budete bohatě odměněni.
Autor: John Piper
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.