Má askeze místo v křesťanském životě?
Rosteme ve svatosti, když se svým tělem zacházíme tvrději? To je dnešní otázka. Náš posluchač Garrett nám píše: „Dobrý den, pastore Johne. Nedávno jsem studoval život svatého Antonína prostřednictvím knihy, kterou o něm napsal Atanáš. Zajímal by mě váš názor na askezi, kterou mnoho křesťanů praktikovalo napříč celou církevní historií. Je to biblický způsob, jak usilovat v životě o svatost? Je biblické mít tak přísnou sebekázeň? Ptám se, protože Pavel v Koloským 2,23 definuje askezi jako tvrdou kázeň těla, které však nemá ‚žádnou cenu, leč pro uspokojení těla‘. Jaký je váš názor na askezi v křesťanském životě?“
Když se Garrett ptá „Je biblické mít tak přísnou sebekázeň?“, nevím, co myslí slovem tak. Nejsem dostatečně obeznámen s životem svatého Antonína, abych mohl posoudit jeho způsob askeze. Rozeberu to tedy obecněji na základě textu z listu Koloským, protože věřím, že v tom spočívá jádro problému. Je v křesťanském životě místo pro tvrdou kázeň těla neboli askezi?
Když se sebezapření přežene
Kdykoli vidíme, jak apoštol Pavel kritizuje nějaké učení nebo varuje před nějakými praktikami, musíme z jeho slov odvodit, co hlásali falešní učitelé, jako bychom poslouchali telefonní hovor na jedné straně. Platí to i o listu Koloským.
Pavla velmi znepokojoval určitý druh falešného učení, které zahrnovalo jistou formu askeze – tvrdou kázeň těla. Zdá se, že toto učení zahrnovalo také zvláštní vidění. Pavel zmiňuje uctívání andělů (Koloským 2,18) a lpění na náboženských svátcích (Koloským 2,16). Zřejmě toto učení zahrnovalo také soubor základních pravidel, která Pavel nazývá „živly světa“ (Koloským 2,8.20). Kdo se těmito asketickými pravidly o jídle a pití, slavení určitých svátků, viděních a andělech neřídil, nebyl podle falešných učitelů křesťanem.
Pavel kritizuje především to, že takové učení snižovalo Krista, který je hlavou církve (Koloským 2,19), Stvořitelem světa (Koloským 1,16), všechno v něm spočívá (Koloským 1,17), ve všem zaujímá první místo (Koloským 1,18). Celý systém tohoto falešného učení Krista snižoval.
Přečtu tedy několik pasáží, abychom si poslechli, co tato falešná učení obsahovala.
Pouhá lidská tradice
Nejprve se podívejme do Koloským 2,8:
Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii — prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů [principů] světa, a ne podle Krista.
Za chvíli se podíváme, co jsou tyto živly světa. Ale všimněte si, že problém spočívá v tom, že se jedná o pouhou lidskou tradici a tyto náboženské živly světa nahrazují Krista. Nedrží se Krista, nevyvyšují ho ani nežijí podle Krista.
Nedrží se hlavy
Dále se podívejme do Koloským 2,16–19:
Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus [Podobně jako tělo vrhá stín, Kristus je tělem a stínem jsou v tomto případě věci, které jsou vyvyšovány nad něho.] Ať vás nepřipraví o vítěznou cenu nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, kdo se nechá unášet tím, co viděl, bezdůvodně se nadýmá pod vlivem svého tělesného smýšlení a nedrží se hlavy, z níž celé tělo, podporováno a drženo pohromadě klouby a spoji, roste Božím růstem.
Znovu vidíme, že problém spočívá v tom, že se nedrží Krista. Nahrazuje ho jídlo, pití, svátky, novoluní a soboty. Jelikož je zmíněna askeze, zmínka o jídle a pití znamená spíše „Nejezte, nepijte“, ne „Musíte jíst a pít.“ Tak či onak živly světa nahrazují Krista.
Pouhá lidská tradice
A ještě jeden text. Koloským 2,20–23:
Jestliže jste s Kristem zemřeli živlům světa, proč si dáváte předpisovat, jako byste žili ve světě [myslím, že to jsou zmíněné živly světa]: toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni? To se týká vesměs věcí, které jsou spotřebováním určeny k zániku — jsou to lidské příkazy a nauky. Ty sice působí zdáním moudrosti v ochotném uctívání, v pokoře a tvrdé kázni těla, ale nemají žádnou cenu, leč pro uspokojení těla.
Nyní si můžete udělat obrázek o falešném učení v Kolosách, které zahrnovalo uctívání andělů, tvrdou kázeň těla, zdržování se určitých jídel a nápojů, dodržování určitých náboženských svátků a následování živlů světa – „toho se nedotýkej, to neochutnávej, na to ani nesáhni“. Slyšeli jsme Pavla, jak říká, že to není podle Krista a že se tito učitelé nedrží hlavy. Všechny ostatní problémy s tímto falešným učením o askezi a tvrdé kázni těla spočívá v tom, že nemá „žádnou cenu, leč pro uspokojení těla“.
Umrtvování, nebo posluhování hříchu?
Toto falešné učení v Kolosách selhává dvojím způsobem: neoslavuje Krista a neumrtvuje hřích. Vytváří nafoukané křesťany a snižuje Krista.
V tom spočívá problém askeze. Askeze má v křesťanském životě své místo, stejně jako vděčné užívání jídla a pití, které nám Bůh dává. Z jezení a pití se může stát obžerství a nedostatek sebeovládání, zatímco ze schopnosti nejíst a nepít se může stát chlubení, které snižuje Krista. A to se dělo v Kolosách.
Otázkou tedy není: Jíte, nebo nejíte? Pijete, nebo nepijete? Spíte, nebo nespíte? Odpíráte si určitá legitimní potěšení, nebo ne? O to nejde v první řadě. Měli bychom se ptát: Je vyvyšován Kristus, nebo já? Zatímco umrtvujete hřích obžerství, nepropadáte hříchu pýchy? Umrtvuje askeze hřích, nebo ho naopak podněcuje? To jsou klíčové otázky.
Zbožná askeze
Nemůžeme říct, že askeze je špatná jen proto, že ji zneužívali falešní učitelé v Kolosách. Sám Pavel a Ježíš učili, že bychom se měli prostřednictvím sebezapření ujistit, že neotročíme žádné dobré věci. Pavel například v 1. Korintským 9,25–27 říká: „Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý… Já tedy běžím ne jako bez cíle; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu, ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad — jiným hlásaje — sám nestal tím, kdo se neosvědčil.“ Jinými slovy, Pavel se svým tělem zachází tvrdě, když je to zapotřebí, aby se chránil před hříchem a nevěrou.
Dále v 1. Korintským 6,12 prohlašuje: „Všechno mohu, ale ne všechno je užitečné; všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout [neboli zotročit].“ Jinak řečeno, jídlo, pití nebo jiná legitimní potěšení nejsou hříšné, ale ničím bychom se neměli nechat zotročit a ovládnout. Součástí plánu, jak poznat, jestli jsme zotročení, je sebezapření neboli askeze. Ježíš řekl: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne“ (Lukáš 9,23). Jinými slovy, netroufáme si pokládat veškerou askezi za špatnou. A samozřejmě bychom neměli považovat za špatné ani dobré Boží dary – jídlo, pití, přátelství, manželství a stovky dalších radostí v tomto životě.
Pavel pravděpodobně varoval před stejným falešným učením, když psal Timoteovi: „Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním“ (1. Timoteovi 4,4).
Radujte se a zapřete se
Pojďme si to shrnout. Za prvé, Krista oslavíme, když budeme s vděčností přijímat jeho dobré dary, které ukazují, že je dobrý a štědrý Spasitel. Za druhé, Krista oslavíme, když si strategicky odepřeme některé jeho dobré dary, abychom ukázali, že ne jeho dary, ale on sám je naším největším pokladem. Problém falešného učení v Kolosách spočíval v tom, že tvrdá kázeň těla byla vměstnána do živlů světa či pravidel, která místo aby vyzdvihovala Kristovu hodnotu, krásu a milost, živila ego asketů. Vyžaduje to velikou moudrost a zkoumání vlastního srdce.
Na závěr uvedu dvě vodítka:
- S vděčností se radujte z dobrých Božích darů a važte si jeho milosti a štědrosti.
- Zapřete se, abyste přemohli hřích a ukázali, že Dárce je pro vás cennější než dar.
Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.