Když Satan zamýšlí zlo: 4 způsoby, jak Bůh vítězí nad ďáblem
Satan nevládne nad světem. Bůh Satanovi nikdy nedal a ani nedá žádnou svobodu k tomu, aby dělal něco, co sám Bůh neurčí a co vědomě neřídí k naplnění svých moudrých, spravedlivých a dobrých záměrů. Satan ve všech svých skutcích podléhá Boží prozřetelnosti, která o všem rozhoduje a nade vším vládne.
Jelikož je Satan zcela zlý, můžeme na každý jeho čin ve světě vztáhnout slova z Genesis 50:20: „On sice zamýšlel zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru.“ Satanovým záměrem je vždy umenšit Boží slávu a vyhladit Boží lid. Když Bůh Satanovi dovolí s tímto záměrem jednat, jeho plánem je obrátit to ke své slávě, a nakonec i k dobru svého lidu.
Ale když zvážíme všechno zlo a bolest, které Satan působí v tomto světě, musíme si položit otázku: Proč Bůh stále dovoluje Satanovi vůbec existovat, natož jednat? Pokud Bůh zcela vládne nad Satanem, proč ho nyní ve své moci a moudrosti nezničí?
Bible na tuto otázku neodpovídá přímo. Ale poskytuje nám určitá vodítka. Dovolte, abych vám předložil čtyři odpovědi. Přestože nejsou tyto předpoklady uvedeny v Písmu jako přímé odpovědi, myslím, že na uvedené otázky zčásti odpovídají.
Na otázku, proč Bůh dovoluje Satanovi žít a jednat, bych odpověděl, že Bůh nezamýšlí přemoct Satana okamžitým zničením, ale prostřednictvím čtyř věcí:
- Vítězí nad Satanem skrze zjevení.
- Vítězí nad Satanem skrze utrpení.
- Vítězí nad Satanem skrze Satana.
- Vítězí nad Satanem skrze potěšení.
1. Bůh vítězí nad Satanem tím, že zjevuje více ze svých atributů.
Zamyslete se nad politováníhodnou situací ženy v Lukáši 13:10–17, která se osmnáct let vůbec nemohla napřímit (v. 11). Lukáš nám konkrétně ukazuje, že ji na osmnáct let spoutal Satan (v. 16). Ježíš ji zcela uzdraví, z čehož vyplývá, že Bůh ji mohl uzdravit kdykoli během oněch osmnácti let plných bolesti. Byl dostatečně mocný i soucitný, aby to mohl udělat kdykoli. Místo toho dovolil, aby Satan osmnáct let trýznil její tělo.
V důsledku jejího uzdravení byli všichni Ježíšovi protivníci „zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály“ (Lukáš 13:17). Nevíme, proč Bůh dovolil Satanovi tak dlouho držet tuto ženu v sevření. Víme však následující: vysvobozením této ženy ze Satanova spoutání Ježíš zvítězil nad Satanem dvěma dalšími způsoby. Odhalil pokrytectví svých protivníků a zjevil svůj soucit, vládu a moc, aby se tak lidé mohli radovat nad všemi jeho slavnými činy.
Domnívám se, že tato událost nám dává nahlédnout do hlubšího Božího záměru a načasování jeho vítězství nad Satanem. Z tohoto příběhu můžeme usoudit, že součástí Božího záměru je zjevit více z Kristovy slávy tím, že rozmanitými způsoby dokazuje svou nadřazenost Satanu. To by nebylo možné, kdyby Satana jednou provždy zničil v průběhu dějin spásy.
2. Bůh vítězí nad Satanem skrze utrpení.
Nejdůležitější a nejpodivuhodnější je skutečnost, že Satan nebude poražen uvržením do ohnivého jezera. Byl poražen tím, že sám Ježíš prošel ohněm (Lukáš 12:50), aby tak ze Satanova područí vysvobodil svůj lid. Pavel i pisatel listu Hebrejům učí, že Ježíš zvítězil nad Satanem skrze své vlastní utrpení a smrt (Koloským 2:13–15; Hebrejům 2:14–15).
Skutečnost, že největší bytost celého vesmíru porazí tu nejohavnější bytost celého vesmíru tím, že si z lásky zvolí utrpení a smrt, je nádhernější, slavnější, úžasnější a divuplnější než okamžité odstranění. To všechno na základě lásky k těm, kdo „kdysi žili… podle vládce mocnosti vzduchu… tak jako ostatní“ (Efeským 2:2–3). Až Ježíš uvrhne Satana do ohnivého jezera, plně tím zjeví svou spravedlnost a moc. Na kříži se plně zjevila jeho milost, milosrdenství, trpělivost, láska a moudrost. Zaplatil za hříchy Božího lidu, aby si ho Satan nemohl nárokovat.
Koloským 2:14 objasňuje, jak Satan ztratil nárok na Boží lid, když Kristus zemřel: „Vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.“ V dalším verši vidíme, jaký dopad to mělo na Satana: „Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm“ (Koloským 2:15). Jinými slovy, jediné obvinění, které proti nám Satan může vznést v poslední den, je neodpuštěný hřích. Ale Kristus ho přibil na kříž. Tak Satan přišel o svou jedinou zbraň. Byl odzbrojen. K tomu všemu byl ponížen ve své síle, pýše a nenávisti, protože ztratil svou kořist – Boží vyvolené – díky všemohoucí Kristově slabosti, pokoře a lásce.
Konečným záměrem Boží prozřetelnosti je radostná chvála slávy jeho milosti (Efeským 1:6, 12, 14) a ohromující zjevení slavné milosti, která svobodně rozhodla o utrpení a smrti nekonečně velebného Božího Syna za nehodné hříšníky, jako jsme my. Nyní aspoň trochu chápeme, proč Satan dostal takovou roli v divadle Božích zázraků. Kristus pokaždé dokazuje svou nadřazenost a jeho nádhera nejjasněji vyniká v nejdůležitějším okamžiku dějin, kdy je ta nejohavnější bytost zničena největším a nejkrásnějším činem.
3. Bůh vítězí nad Satanem skrze Satana.
Všechny způsoby, jimiž Bůh Satana drtí, plněji zjevují Boží moudrost, a tím jasněji vyniká nadřazenost Satanovi, která nespočívá pouze v moci. Jedním ze způsobů, jak Bůh Satana využívá ke svému záměru, je posvětit životy svých dětí. Satan je vzteky bez sebe, že jsou Boží záměry tak čisté a úžasné – nejenže je nemůže překazit, ale dokonce jim slouží.
Mám na mysli Pavlův trn v těle, o němž hovoří v 2. Korintským 12:1–10. Pavel mohl zázračným způsobem nahlédnout do nebe (2. Korintským 12:1–4). Bůh Pavlovi dopřál tuto výsadu, i když věděl, že to Pavla bude pokoušet k domýšlivosti. Bohu tento dar stál za všechna následující Pavlova trápení. Ve své prozřetelnosti zajistil, aby Pavel dostal do těla trn v důsledku své reakce na nebezpečné pokušení pýchy. Pavel nám v této úžasné větě říká, že Božím záměrem je posvětit ho bez Satanova vědomí!
A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval (2. Korintským 12:7).
Na začátku i konci tohoto verše vidíme, k čemu trn sloužil: „abych se mimořádností zjevení nepovyšoval… a já se nepovyšoval.“ To však nebyl Satanův záměr. Ten nebrání domýšlivosti, naopak ji podněcuje. Ale Bůh zamýšlel tímto trnem dovést Pavla k pokoře a důvěře. Trn představuje „Satanova anděla“. Bůh si dokázal použít Satanovu nenávist vůči Pavlovi způsobem, který převyšuje naše porozumění, aby posloužila Božím záměrům a vedla Pavla k pokoře, čistotě a radostné závislosti na Ježíšově milosti.
Útok na Pavla tak v konečném důsledku odhaluje nejen Satanovu sebezničující pošetilost, ale také Kristovu dostatečnou milost:
Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova (2. Korintským 12:8–9).
Myslím, že se tím dostáváme k podstatě toho, proč Bůh umožňuje Satanovi vůbec existovat a nakrátko vztáhnout ruku na jeho lid. Tak vzniká příležitost nejen zjevit větší slávu Kristovy moudrosti, moci a jedinečnosti, ale také zjevit největší potěšení, které tato sláva přináší – na rozdíl od Satana. To nás přivádí ke čtvrté Boží strategii k přemožení Satana.
4. Bůh vítězí nad Satanem skrze potěšení.
Vyvrcholení Pavlovy zkušenosti s trnem v těle není jeho uvědomění si Kristovy dostačující milosti. Zkušenost s touto dostačující milostí a její vnímání Pavla vedlo k tomu, aby se s radostí chlubil svými slabostmi. Když zakusil Ježíšovu dostačující milost, jíž se „velmi rád“ (hēdista, 2. Korintským 12:9; od něj je odvozen hédonismus!) chlubil, dostala se tím do popředí Kristova milost a moc.
Tuto radost označuji jako potěšení. Mám na mysli, že Božím záměrem je zvítězit nad Satanem v tomto věku nejen tím, že ho ukáže jako slabšího než Krista, ale také méně lákavého než Krista – někoho, kdo přináší méně potěšení. Pokud vám to zní plytce nebo okrajově, nejsme zatím na stejné lodi. Domnívám se, že Božím konečným záměrem ve vesmíru je vyvýšit krásu a jedinečnost Krista a ukázat na něho jako na nejdražší poklad, který přináší větší potěšení než cokoli jiného. Prozřetelnost vládnoucí nad Satanem a vším stvořením tohoto cíle dosahuje, když lidé náležitě reagují na nekonečnou krásu a jedinečnost Krista.
Satanova hlavní role v tomto plánu je nabídnout nám jakoukoliv myslitelnou rozkoš, kterou by nás odvedl od potěšení, touhy a uspokojení v Kristu a uvrhnout na nás jakoukoli myslitelnou bolest, abychom zpochybnili Kristovu dobrotu. Když Boží lid čelí těmto pokušením upřednostnit svět a zavrhnout Krista, ale místo toho se s radostí chlubí ve svých slabostech a ztrátách kvůli nesmírně vzácnému poznání Krista (2. Korintským 12:9; Filipským 3:8), Satan je přemožen tím nejúžasnějším a nejúplnějším způsobem.
Satan je nejen slabší než Kristus, ale důležitější je, že je méně lákavý než Kristus. Satan přináší méně potěšení nejen proto, že je ve srovnání s Kristovou mocí slabý, ale je také ošklivý v porovnání s Kristovou krásou a ohavný ve světle Kristovy sladkosti. Nic, co Satan představuje a co nabízí, se nevyrovná Kristu.
Potěšení z Krista nade vše, co Satan nabízí, nebo co nám může vzít v utrpení, vyvyšuje Kristovu nádheru a jedinečnost způsobem, který by nebyl možný, kdyby Bůh Satana jednoduše odstranil ze světa předtím, než by Satan plně odhalil svou slabost, pošetilost a ohavnost, a Kristus tak nebyl zjeven jako nekonečně lákavější. Bůh zachoval Satana a ponechal mu vliv, aby v konečném důsledku naplnil své prozřetelné záměry.
Autor: John Piper
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.