Co je to modla?

Dnes se budeme věnovat otázce anonymního posluchače. Píše: „Dobrý den, pastore Johne. Co je přesně modla? Křesťané tento výraz používají neustále, zejména v kázáních. V Bibli vidím, že modly byly sochy nebo zpodobeniny. Lidé ‚chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné‘ (Daniel 5,4). Zdá se, že občas byly modly talismany, které měly ochránit před zlými věcmi – cetky v podobě zlatých nádorů nebo zlatých myší. Mám na mysli 1. Samuelovu 5,6–7,2. Ale dnešní modly jsou zcela odlišné. Představují touhy srdce po penězích, sexu, moci a podobně. Jak je to možné? Dříve byly modly vyrobené věci, nyní jsou to žádosti srdce. Nerozumím souvislosti mezi sochami a modlami v srdci. Ani příliš nerozumím zlatým nádorům a myším ve Starém zákoně. Můžete vysvětlit obě formy modlářství? Jak spolu souvisí?“


Pokusím se. Začněme definicí. Abychom pokryli všechny případy, měli bychom definovat modlu (a myslím, že je to biblická definice) jako cokoli, na co se spoléháme a doufáme, že nám to poskytne nějaké požehnání, pomoc nebo vedení, místo abychom celým srdcem spoléhali na pravého a živého Boha. To je moje definice modly. Jak vidíte, zahrnovala by také králičí nožku v kapse, obrázek svatého visící na zdi, relikvii z posvátného místa, obrazy převzaté z hinduistických či buddhistických chrámů nebo zlaté tele, které vyrobil Áron, když byl Mojžíš na hoře.

Z těchto předmětů se stávají modly, protože se kvůli nim odvracíme od upřímného spoléhání na pravého a živého Boha skrze Ježíše Krista a hledáme v králičí nožce, relikvii nebo obraze nějakou zvláštní ochranu, požehnání, vedení nebo pomoc, o které si myslíme, že bychom ji nemohli získat pouze tím, že se spolehneme na Boha.

Podstata modly

Náš přítel, který nám poslal tuto otázku, má pravdu v tom, že v Bibli se používá výraz modla pouze pro konkrétní předmět z přírody nebo, a to častěji, předmět vyrobený lidskýma rukama. Slovo modlářství se neužívá k popisu přehnané lásky k manželce, pozemků nebo penězům. Myslím, že má tedy pravdu, když říká, že Bible se zaměřuje na nějaký předmět vyrobený člověkem nebo na něco v přírodě, a ne jen na silnou touhu.

Mluví o tom druhé přikázání:

Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý… (Exodus 20,4–5)

Jinými slovy, Bůh je tak žárlivý, pokud jde o naši přímou osobní závislost na něm a o naše uctívání, že nejenže neuznává žádné jiné takzvané bohy, ale ani modly, které mají představovat jeho samotného. Nejde tedy jen o falešné bohy v podobě soch, ale i o zpodobeniny jeho samotného, ke kterým vzhlížíme. Pokud se ptáme, proč je Bůh tak žárlivý, když jde o naši přímou osobní závislost na něm a naše uctívání, částečnou odpověď najdeme v Žalmu 96,5: „Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti; Hospodin však učinil nebesa.“

Jinak řečeno, jedním z problémů model je ten, že odporují transcendentní přirozenosti Boha Stvořitele. Jakékoli lidské zpodobení Boha vede ke špatnému pochopení Boží transcendence. Vzbuzuje to dojem, pokud to nevede přímo k tvrzení, že Bůh je v naší moci – můžeme ho vyřezat, namalovat, vložit do kapsy, položit na poličku nebo ho převážet na voze. Proto žalmista říká: „Ne! Hospodin učinil nebesa.“ Jinými slovy, je zcela transcendentní, nemůžete ho vytesat ani ho mít v moci jakýmkoli jiným způsobem.

Další důvod, proč se Bůh tak rázně staví proti zpodobeninám, ať už falešných bohů, nebo sebe samého, je podle mě uveden v Žalmu 115,4–8:

Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato,
dílo lidských rukou.
Mají ústa, a nemluví,
mají oči, a nevidí,
mají uši, a neslyší,
mají nos, a necítí,
mají ruce, a nehmatají,
mají nohy, a nechodí,
hrdlem ani nehlesnou.
Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony,
všichni, kdo v ně doufají.

Jinými slovy, zpodobeniny nejenže zkreslují Boží přirozenost, ale ničí také přirozenost člověka. Dělají z člověka bezduchou a bezmocnou hroudu masa. Stáváme se podobní sochám. Nicotnost modly mění lidské bytosti v nicotnost.

Zaměnění Boží slávy za zpodobení

Dostáváme se k otázce našeho přítele. Pokud takto Bible chápe modly, pak jsou „dnešní modly zcela odlišné. Představují touhy srdce po penězích, sexu, moci a podobně. Jak je to možné? Dříve byly modly vyrobené věci, nyní jsou to žádosti srdce.“

To považuji za dobrou otázku. Jak je možné, že se modly tak změnily? V první řadě bych řekl, že tato změna definice modlářství je způsobena tím, že žijeme v západní kultuře, kde je používání obrazů k náboženskému uctívání méně běžné než v jiných kulturách. Vyvstává tedy otázka: Má toto učení o modlářství nějaký význam i pro nás, kteří žijeme v kultuře, kde je klanění se sochám a jejich uctívání méně běžné? Má vůbec nějaký význam?

Odpověď zní ano. Nemyslím si, že používat pojem modlářství k označení lásky k penězům, sexu nebo moci, která znevažuje Boha, znamená zneužití tohoto pojmu, když zvážíme, co je podle Bible skutečnou podstatou modlářství. Uvedu několik novozákonních textů, které podle mě ukazují, že je v pořádku používat termín modlářství tak, jak ho běžně užíváme v současnosti.

Za prvé, Římanům 1,21–23 mluví o lidech, kteří nemají jasné poznání evangelia, ale mají obecné zjevení v přírodě, takže mohou poznat Boha a jsou zodpovědní za to, aby ho oslavovali a děkovali mu. Přečtěme si to:

Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.

Věřím, že tento text ukazuje na podstatu problému, který se viditelně projevuje jako modlářství, totiž že Boží slávu zaměňujeme za zpodobení. První druh zpodobení, který Pavel zmiňuje, je obraz člověka. Nemyslím si, že by bylo přitažené za vlasy tvrdit, že obraz, u kterého nejvíce hrozí, že nahradí Boha, je obraz, který vidíme v zrcadle. Milujeme vyvyšování sebe sama, což neustále ohrožuje naši lásku k vyvyšování Boha. Myslím, že je správné považovat tuto záměnu za formu modlářství.

Uchraňte se model

Vraťme se k mé obsáhlé definici. Modla je cokoli, na co se spoléháme a v co doufáme, že nám poskytne nějaké požehnání, pomoc nebo vedení, místo abychom z celého srdce spoléhali na pravého a živého Boha. Pokud začneme po něčem toužit, milovat to, spoléhat na to nebo tomu důvěřovat, ať se jedná o uznání od lidí, peníze, moc, sex, rodinu, produktivitu, nebo cokoli jiného místo samotného Boha, který nám udílí to největší požehnání, přináší pomoc, vedení a největší potěšení, pak v podstatě děláme to, v čem vždy spočívalo modlářství.

Přečtu ještě jednu pasáž z 1. Janova 5,21. Je to úplně poslední verš Janova listu: „Dítky, uchraňte se model!“ Proč Jan takto zakončuje svůj dopis? V celé knize se o modlách ani jednou nezmiňuje. V celém evangeliu se ani jednou nezmiňuje o modlách. A přesto zničehonic zakončuje větou, v níž se objevuje slovo modla, jež obvykle znamená sochu něčeho, čím nahrazujeme Boha. „Uchraňte se model!“

Proč tedy zakončil svou epištolu tímto způsobem? Zde je má odpověď. V 1. Janově 2,15–16 uvedl: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života — není z Otce, ale ze světa.“

Apoštol Jan mohl mít na mysli skutečné hmotné zpodobeniny, když řekl: „Uchraňte se model!“ Myslím si však, že má na mysli i obecnější vážný problém, totiž že cokoli na světě, co ohrožuje naši lásku k Bohu, je modla. Uchraňte se model. To znamená: milujte Boha a vše, čím je pro nás v Kristu, více než cokoli jiného.


Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial