Bůh má ve vás zalíbení

Má ve vás Bůh zalíbení?

Rozjasní se mu tvář při pohledu na vás?

Stručně řečeno, pokud jste v Kristu, pak ano. Ale abychom pochopili jak, proč a na základě čeho, potřebujeme podrobnější odpověď. 

Boží zalíbení ve svatých můžeme rozdělit do tří kategorií: (1) zalíbení ve vyvolení, (2) zalíbení ve vykoupení a (3) zalíbení ve svatosti.

1. Zalíbení ve vyvolení

Zaprvé, Bůh má zalíbení ve vyvolení svých dětí. Trojjediný Bůh se bezpodmínečně, svobodně a bez náznaku bezpráví nebo nespravedlnosti, rozhodl projevit svou přízeň konkrétním lidským duším a tato přízeň je projevem jeho zalíbení (Lukáš 10:21). 

Bůh se zcela svobodně těší ze svých vyvolených dětí, které byly vykoupeny a adoptovány do jeho rodiny (Římanům 9:10–18, Efeským 1:3–6).

Toto zalíbení, které vám Bůh projevil ve vyvolení, není podmíněno čímkoli v nás.

2. Zalíbení ve vykoupení

Zadruhé, Bůh má zalíbení ve vykoupení svých vyvolených v Kristu (Lukáš 15:7). 

Toto zalíbení je založeno na dokonalém Kristově dílu a jeho uplatnění na vyvolené všech dob prostřednictvím jejich víry. Dokonce i projev naší spásné víry těší Boha (Hebrejům 11:6). Jakmile jsou jeho děti zproštěny požadavků spravedlivého zákona a jsou navěky ospravedlněné díky své jednotě s Kristem, Bůh nad nimi radostně jásá (Sofonjáš 3:14–17).

Zamyslete se, jakou radost z jediného vykoupeného hříšníka mají andělé v nebi. Přemýšlejte, jak nesmírné potěšení má otec, když se k němu vrací marnotratný syn. Pokud jste na základě Božího vyvolení vykoupeni, Bůh se z vás a kvůli vám navěky raduje (Lukáš 15:11–24).

3. Zalíbení ve svaté poslušnosti

Zatřetí, Bůh má zalíbení v upřímné poslušnosti.

Jednou z nejpodivuhodnějších a nejpozoruhodnějších skutečností v celém vesmíru je ta, že Boží zalíbení v Ježíši vzrostlo po jeho vtělení, když dospíval (Lukáš 2:52). Zamyslete se nad tím. Díky své poslušnosti se Syn těší Otcově oblibě (Jan 10:18, 12:49, 14:31, 15:10). Tato biblická pravda ve mně vzbuzuje úžas.

Ježíšův vzor, který máme poslušně napodobovat, však není obestřen tajemstvím. Skrze poslušnost zůstáváme v Boží lásce a Bůh má v naší svatosti zalíbení (Jan 14:21–24).

Pokud žijeme v pravé poslušnosti, zakoušíme trvalou Kristovu lásku a stále větší radost v Bohu (Jan 15:9–11).

Bohu se například velmi líbí pokora. Upoutá jeho pozornost. Bůh je blízko lidem se zkroušeným a pokorným srdcem, protože v nich nalézá zalíbení (Jakub 4:8–10; Izajáš 57:15, 66:2; Žalm 34:19).

Hřích funguje přesně naopak. Zalíbení je protikladem zármutku, a stejně jako každý milující otec je i Bůh upřímně zarmoucen každým naším hříchem (Efeským 4:30, Hebrejům 12:3–11). Naše neposlušnost odporuje jeho věčnému plánu spasení. Svou neposlušností jasně vyjadřujeme, že hřích přináší větší potěšení než Bůh. Jak by ho to nemohlo zranit?

Otec, který si své děti vyvolil a vykoupil, je upřímně zarmoucen naším hříchem a má skutečné zalíbení v naší svatosti.

Jeden plán

Jak tyto tři druhy zalíbení spolu souvisejí?

Klíčové je pochopit, že Boží zalíbení v nás nelze rozdělit na tři odlišné druhy, ale spíše tři stupně téhož zalíbení. Jinými slovy, všechny tři druhy jsou součástí jednoho plánu. Boží zalíbení v 1 (vyvolení) vede k jeho zalíbení ve 2 (vykoupení), z něhož vyplývá zalíbení ve 3 (poslušnost). 

Boží zalíbení vyjádřené těmito fázemi je podobné ohni, který sílí, šíří se a vyzařuje stále větší teplo. Nakonec budeme morálně zcela bezúhonní a budeme dokonalí podobně jako Kristus (1. Janův 3:2). 

Jinými slovy, „posvěcení završené naším oslavením je důvodem našeho předurčení“ (Richard Gaffin). Jsme vyvolení a vykoupení proto, abychom byli přetvořeni v bytosti, které náležitě a plně odrážejí Boží slávu. Tento vztah mezi Božím vyvolením a vykoupením a mezi oslavením najdeme ve velkolepých pasážích jako Efeským 1:3–10 nebo Římanům 8:29–30. 

Zalíbení, které Bůh nalézá ve svých dětech, je silné a stálé na základě vyvolení, jež je nepohnutelné díky vykoupení. Vykoupení vede k naší upřímné svatosti a podřízenosti jeho vůli – až nakonec budeme učiněni dokonalými, aby se z nás těšil ještě víc!

Žasněte!

Každý, kdo je v Kristu, může žasnout nad tímto Božím plánem.

Bůh už na počátku stvořil lidi s cílem, aby velebili jeho slávu. Stvořil i mě. Odmítl jsem ho a ke své zkáze a zoufalosti jsem si zvolil hřích. Aniž bych to tehdy věděl, v dávné věčnosti si mě Bůh zamiloval. Kristus ve své nádherné poslušnosti přišel na tento svět, aby žil, zemřel, aby mě vykoupil, ospravedlnil, dal mi svého Ducha a přetvořil trosku zvanou „já“ v něco krásného, poslušného, co vyzařuje slávu a zakouší radost ve svatém obecenství s Bohem. Všechny mé hříchy a má neposlušnost mu působí bolest. Přesto nalézá zalíbení v mém boji s hříchem a v úsilí o poslušnost. Láskyplně mě kázní až do dne, kdy budu odrážet slávu svého Zachránce všemi svými pohnutkami, myšlenkami, slovy i skutky, což ho bude těšit. Právě proto mě Bůh stvořil!

Potřebujeme si to připomínat i dnes. Jak uvedl Kevin DeYoung: „Jedna z hlavních věcí, která nás vede k poslušnosti, je Boží zalíbení.“ 

John Piper to vyjádřil následovně: „Bůh má zalíbení v naší poslušnosti, jestliže je důsledkem našeho potěšení v něm. Naše poslušnost je Bohu milá, když dokazuje, že Bůh je naším pravým pokladem.“ 


Autor: Tony Reinke

Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.