Svrchovaný a šťastný: Jak radost utváří a vysílá misionáře
Pierre Richer a Guillaume Chartier byli první protestantští misionáři, kteří vstoupili na americkou půdu. V roce 1557 dorazili do Brazílie. Když Kalvín udělil francouzskému týmu požehnání a pověřil ho cestou do „Nového světa“, spojily se zahraniční misie s kalvinismem.
Přesto však bohatá historie kalvinistických misionářů, jež se rozvíjí už několik staletí, nevymýtila užívání otřepané fráze, kterou jste už v nějaké podobě určitě slyšeli. Zní zhruba takto: Čím víc zdůrazníte Boží svrchovanost ve spasení jednotlivců, tím méně naléhavě vyzní povolání šířit evangelium do všech končin světa (natož výzva sdílet ho se svou sestrou nebo kolegou v práci). Pokud Bůh svrchovaně určuje, kdo uvěří, údajně to znamená, že my jako jeho hlasatelé jsme pouze nedůležitými diváky, kteří pozorují Boží spásné dílo ve světě. Boží svrchovanost prý ohrožuje evangelizaci.
Ale skutečnost je vždy krásnější, než jak ji vykreslují otřepané fráze. V Desiring God se radujeme z Boží svrchovanosti, ale zároveň vyzdvihujeme misijní činnost a evangelizaci. Vyzdvihujeme a opěvujeme je právě proto, že se radujeme z Boží svrchovanosti. Nesnažíme se spojit dva vzájemně se odpuzující magnety. Máme co do činění s magnety, které se vzájemně přitahují díky radosti v Ježíši.
Překypující radost
Ježíš během své pozemské služby jednou pocítil obrovskou radost ze svrchované dobroty svého Otce, který zahalil slavné evangelium nadutým náboženským lidem a vzbudil víru v prostých hříšnících.
Tehdy Ježíš prohlásil: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit“ (Matouš 11:25–27).
Ježíšovou úlohou je zjevit svou vlastní slávu hříšníkům, což také znamená znát Otce. Vždy se jedná o božské zjevení. Když Ježíš vidí, jak se naplňuje svrchovaný plán vykoupení, jeho srdce přetéká chválou ve vztahu k Otci.
Boží svrchovanost nad spasením každého jednoho hříšníka je velkolepá pravda, která by měla v našich srdcích probouzet nebeskou radost. K čemu by nás tato radost z Boží svrchovanosti měla vést?
Velkolepá nabídka
Hned poté, co se Kristus zaradoval v Bohu, vyzval všechny přítomné k přijetí tohoto slavného povolání:
„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké“ (Matouš 11:28–30).
Ježíš okamžitě přináší dobrou zprávu o vysvobození z otroctví hříchu.
Jinými slovy, když vidíme Boží svrchovanost ve spasení, náležitou reakcí je zvěstovat evangelium všem hříšníkům. Ježíšově radosti z Boží svrchovanosti musí být „dán průchod“, jak poznamenal puritán Thomas Boston: „Tak jako plnost přebývající v Prostředníkovi volně vyvěrala z jeho srdce, stejně tak touží naplnit duše ubohých hříšníků“ (Works, 9:171).
Slovy Jonathana Edwardse: „Kristova svatá radost v Duchu, jež vychází z rozjímání nad Otcovou svrchovanou milostí, a moc, kterou mu Otec jako prostředníkovi svěřil, přirozeně podnítila v jeho srdci milost a lásku, jež vyjadřuje v tomto laskavém pozvání“ (kázání č. 178).
Misie a Ježíšova radost
Ježíš pozoruje napříč celými dějinami Otcovo svrchované dílo – tedy zaslepování pyšných, aby neviděli Kristovu slávu, a otevírání očí prostým hříšníkům, aby viděli nezměrnou slávu a nádheru jeho Syna. Naplňuje ho nebeská radost, v níž vyjadřuje úctu svému Otci a která ho podněcuje, aby k sobě všude zval všechny hříšníky, protože jen v něm může duše nalézt pravé potěšení.
To by měla být pro naši službu evangelia dostatečná motivace od začátku do konce. Moje osobní radost z Boží svrchovanosti a úžas nad skutečností, že mě zachránil, by ve mně měly probouzet tak hlubokou radost, že nemůže být potlačena ani umlčena, ale přiměje mě k oslovení všech hříšníků, aby činili pokání a obrátili se od svých hříchů ke Kristu.
Jinými slovy, zvěstování všem lidem není v rozporu s Boží svrchovaností a radost z Boží svrchovanosti není jenom rozjímání kalvinistů v ústraní. Tyto dvě skutečnosti se snoubí, jestliže pochopíme, že Boží moc učinit cokoli vyživuje duše jeho znovuzrozených dětí a dává jim radost, která otevírá jejich srdce pro ztracené. Tak jsou ochotni pozvat všechny bez rozdílu, aby se odevzdali do rukou svrchovaného Zachránce.
Kristova láska se snoubí s reformovanou teologií stejně jako s touhou šířit evangelium do všech končin světa.
Autor: Tony Reinke
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.