Je moje utrpení Božím trestem za hřích?

Jak poznám, že mě Bůh kázní? S touto otázkou se potýkal snad každý věřící a dnes ji pokládá naše posluchačka Hunter. Píše: „Pastore Johne, děkuji vám za upřímné vyjádření k problematice pandemie. Zejména mě zaujala vaše zmínka o tom, že některé případy utrpení, včetně slabostí, nemocí a smrti představují přímé Boží tresty za naše hříchy, které nás mají napravit a přivést k pokání. Vidím to v textech, jako je 1. Korintským 11:30–32. Z Písma však také víme, že Bůh dopouští některá utrpení ne jako zvláštní trest, ale prostě proto, aby ukázal svou slávu a vybudoval v nás trpělivost a vytrvalost. Vidím to v textech, jako je Jan 9:3 a 2. Korintským 12:8–9. Moje otázka zní takto: Jak můžeme rozpoznat, zda máme na toto utrpení reagovat trpělivostí a vytrvalostí, nebo zda máme přehodnotit svůj život a činit pokání?“


Dobrá otázka – promyšlená a dobře zformulovaná. Zcela souhlasím s tím, že Bůh s námi může jednat oběma způsoby. Mluví se o nich v Bibli.

Vytrvalost a přehodnocení

Na jedné straně může Bůh rozpoznat konkrétní hřích v našem životě a reagovat na něj nějakým pokáráním nebo utrpením, aby nás probudil, přečistil, uzdravil a přivedl k pokání, protože nás miluje. Jak se píše v Hebrejům 12:6: „Koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.“ Vím, že občas je velmi těžké tuto myšlenku přijmout, i když Bible o tom mluví jasně. Myšlenku, že Boží láska k jeho dětem přináší bolest, je velmi těžké ochotně přijmout. Potřebujeme mnoho povzbuzení z Písma, abychom věřili, že Bůh je náš Otec, že nás nikdy nezavrhne a že všechno utrpení je pro naše dobro.

Na druhou stranu, jak upozorňuje posluchačka, texty jako Jan 9:3 nás chtějí naučit, abychom si nemysleli, že každé utrpení je odpovědí na nějaký konkrétní hřích v našem životě, ale že někdy je nám v našem utrpení dána příležitost zviditelnit Boží milost skrze naši víru, trpělivost a lásku.

Souhlasím s posluchačkou, že Bůh působí v našich životech oběma způsoby. Bible nás učí obojí.  Je však obtížné odpovědět na otázku, jak můžeme poznat, kdy s námi Bůh jedná jedním nebo druhým způsobem a kde je hranice mezi nimi? Další možností je, že se oba způsoby Božího působení v našem životě překrývají, což znamená, že nemůže nastat situace, kdy by nebylo vhodné zkoumat sebe sama. Posluchačka se ptá: „Máme reagovat trpělivostí, nebo přehodnotit svůj život?“ Myslím, že pokud prožíváme utrpení, je vždy dobré zkoumat sebe sama, a pokud je to třeba, činit pokání.

Jinými slovy, v konečném důsledku nezáleží na tom, kterým z uvedených způsobů s námi Bůh jedná, abychom žili způsobem, jakým máme. Bůh nám to může objasnit, ale nemusí.

Význam jednotlivých zkoušek

Dovolte mi, abych ilustroval, o čem mluvím. V Listu Jakubově 1:2-4 se píše:

Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

Jakub zde popisuje všechny křesťany, kteří čelíme nejrůznějším těžkostem, jež nazývá zkouškami. Nerozlišuje, zda přicházejí jako reakce na konkrétní hříchy, kterých jsme se dopustili, či nikoli. Říká však, že v každé zkoušce – v každé zkoušce – je víra zkoušena. A cílem každé zkoušky je získat takovou vytrvalost, která ukazuje, že Bůh je věrný, moudrý, dobrý a jeho milost stačí v každé situaci. Cílem každé zkoušky v křesťanském životě je v konečném důsledku to, aby byla vyvýšena Ježíšova dobrota skrze naši trpělivost, víru, láskou k druhým.

Některé z těchto zkoušek mohou být způsobeny konkrétními hříchy v našem životě; jiné zkoušky ne. Cíl je však v obou případech stejný: Pokud se v našem životě vyskytují konkrétní hříchy a my je rozpoznáme, činíme z nich pokání a jsme od nich vysvobozeni, vyvyšuje to Kristovu věrnost. Pokud se nedopouštíme žádných konkrétních hříchů, cíl utrpení je stále stejný – vyvyšovat Krista skrze víru, pokání a lásku.

Opakuji, že není důležité, zda dokážeme rozpoznat, zda je konkrétní utrpení způsobeno konkrétním hříchem, nebo ne. Důležité je, že každá zkouška vede k našemu posvěcení, zabíjí hřích a posiluje víru, trpělivost a lásku. Pokud o svém hříchu víte, umrtvujte ho. Pokud ne, proste Pána, aby vás ochránil před skrytými hříchy, očistil vás od nich (po vzoru žalmistů, Žalmy 19:13 a 139:23–24) a budoval vaši víru a trpělivost.

Pozůstatky hříchu

Myslím, že není od věci spojovat tyto dvě příčiny utrpení. Jsem přesvědčen, že Jób je dobrým příkladem toho, co se snažím vyjádřit – totiž že utrpení, které přichází do našich životů jako příležitost zjevit Boží dostatečnost skrze naši víru a trpělivost, má vždy druhotný účel, aby nás utrpení více posvětilo.

Když Satan žádal Boha o svolení ublížit Jobovi, víme, že Jób byl bezúhonný muž (Jób 1:1). To znamená, že utrpení, které ho postihlo, nebylo trestem za nějaký hřích, ve kterém žil. Byla to pro Jóba příležitost ukázat, že Bůh je cennější než jeho zdraví, rodina i majetek. Postupně však bylo Jóbovo utrpení tak velké, že si uvědomil svůj hřích, z něhož se později očividně kál: „Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu“ (Jób 42:5–6).

Myslím, že to platí pro každého z nás. Ať už je utrpení v našem životě trestem za nějaký konkrétní hřích, nebo příležitostí oslavit Boha skrze naši víru a trpělivost, v obou případech nacházíme ve svém životě zbytky hříšnosti, z nichž bychom měli činit pokání a odvrátit se od nich. Jak jsem říkal, vždy je prostor pro sebezkoumání.

Trpíme s ním

Nakonec mi dovolte říci to, co je možná nejdůležitější. Vždy, když do života nás, Bohem vyvolených, milovaných a ospravedlněných dětí, vstoupí utrpení, existují dva druhy pokušení. Jedním z nich je ignorovat utrpení jako příležitost k osvědčení naší víry a trpělivosti. Druhé pokušení představuje strach, že nás Bůh odsuzuje a nejedná s námi jako se svými dětmi.

Chci nás všechny povzbudit, abychom se posilovali v Božím slově, v Kristově vykupitelském díle, v působení Ducha svatého, jímž jsme zapečetěni, a v životě ve svatosti, abychom rostli v jistotě, že jsme Božími dětmi, a pokud jsme děti, tak jistě dědici, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni (Římanům 8:16–17).


Tento podcast vám přinášíme ve spolupráci s Desiring God.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial