Co je to křesťanský hédonismus?
Radost je nesmírně důležitá nejen v křesťanském životě, ale také v kontextu celého stvoření a Božích záměrů s ním. V průběhu let jsem toto přesvědčení vyjádřil pojmem křesťanský hédonismus. Nejkratší definice křesťanského hédonismu zní: Bůh je v nás nejvíce oslaven, když v něm nalézáme své největší potěšení.
Cestu k tomuto přesvědčení mi posledních třicet let dláždili především Jonathan Edwards, C. S. Lewis a apoštol Pavel, ale na počátku stál můj otec. Byl pravděpodobně tím nejšťastnějším mužem, jakého jsem kdy poznal. Zároveň však horlil pro Boží slávu. Tyto dvě skutečnosti v otcově životě musely mít nějaký pádný důvod nebo jasné vysvětlení. Hojná radost a naprostá oddanost Boží slávě musí jít nějakým způsobem ruku v ruce.
Malá touha po velkých věcech
Po mém otci vstoupil na scénu C. S. Lewis se svým ohromujícím prohlášením, že problém nás lidí není ten, že jsou naše touhy příliš velké, ale že jsou příliš malé. Domníval jsem se, že právě touhy jsou mým problémem. Lewis však říká: Ne, problém nespočívá v touhách samotných. Problémem je, že jsou příliš malé. Jste jako dítě ze slumu, které se rozplývá nad bábovičkami z bláta, protože si neumí představit, jaké to je být u moře. Jinými slovy, vaše touhy po velkých věcech, které Bůh nabízí, jsou příliš malé. Vaším problémem není příliš silná touha, ale nedostatek touhy po velkých věcech.
Nejvíce ze všech mě však ovlivnil Jonathan Edwards. Tvrdil, že všemohoucí trojjediný Bůh je Otcem, který svou podstatu vyjadřuje v osobě Boha Syna, nalézá v sobě potěšení, což komunikuje skrze Boha Ducha svatého, který je styčnou osobou mezi Otcem a Synem. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, a proto ho oslavíme správným pohledem na jeho podstatu – zastáváním pravdivého učení – a když k němu chováme patřičnou náklonnost a horlíme pro něho. Mám tedy dvě jedinečné schopnosti: schopnost myslet, která Boha oslavuje, mám-li o něm správné mínění, a schopnost cítit, která Boha oslavuje, když ve vztahu k němu náležitě projevuji své emoce.
A základem toho všeho byla Bible, která nás znovu a znovu nabádá k oslavování Boha, a současně nás znovu a znovu vybízí k hledání potěšení v Bohu. Jak jdou tyto dva příkazy dohromady?
Tato otázka mě přivádí k Westminsterskému katechismu a jeho první otázce: Co je hlavním cílem člověka? Odpověď: Hlavním cílem člověka je oslavovat Boha a navěky se v něm radovat. Uvažoval jsem: Opravdu tam patří spojka „a“? Co toto „a“ vyjadřuje? Není cílem člověka oslavovat Boha tím, že se v něm raduje? Právě to tvrdil Edwards. Lewis to naznačoval. Patrně to byla i hybná síla v životě mého otce. Ale je to biblické?
Proč je smrt ziskem
To nás přivádí k listu Filipským. Pasáž z Filipským 1:20–21 hrála klíčovou roli v upevnění mého přesvědčení, že Bůh je v nás nejvíce oslaven – respektive Kristus je námi nejvíce vyvýšen – když v něm nalézáme své největší potěšení. „Toužebně očekávám a doufám, že… bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť…“ Toto nenápadné slovo bylo nesmírně důležité. „Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.“ Tímto slůvkem Pavel vyjadřuje jistotu svého očekávání, že Kristus bude zveleben na jeho těle, ať už životem, nebo smrtí. Proč? Protože žít pro něj znamená Kristus a zemřít zisk.
Co to znamená? Co z toho logicky vyplývá? Jasněji to vyšlo najevo, když jsem vynechal slova o životě, a zaměřil se na slova o smrti. Formulace zní takto: Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale že Kristus bude zveleben na mém těle smrtí, vždyť zemřít pro mne znamená zisk.
Dává to smysl? Jistota, že Kristus bude zveleben v mé smrti, je založena na skutečnosti, že zemřít je pro mě ziskem. Je-li mi Kristus ziskem ve smrti, pak bude v mé poslední hodině vyvýšen. Ale zbývá vyřešit ještě jednu věc. Verš 23: „Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší.“ Ziskem, o němž hovoří ve verši 21, je Kristus. Pokud odejdu ke Kristu, respektivě pokud zemřu a odejdu ke Kristu, je to mnohem lepší. Je to pro mě zisk.
Zjistěme, zda má tento předpoklad hlavu a patu. Toužebně očekávám a doufám, že Kristus bude zveleben na mém těle smrtí, protože zemřít pro mne znamená zisk, který je vzácnější než cokoli, co může nabídnout tento svět, a tím ziskem je Ježíš Kristus.
Nyní poskládáme všechny výroky dohromady. Jsem si jistý, že Kristus bude zveleben mou smrtí, a důvodem této jistoty je skutečnost, že svou smrt budu považovat za zisk, neboť Kristus mi přináší větší potěšení než vše, co může tento život nabídnout. Své přesvědčení o křesťanském hédonismu stavím na logice pasáže z Filipským 1:20–23.
Ilustrace z manželství
Ukážu to na jednom příkladu. Slavím výročí. Řeknu Noel: „Dnes večer tě vezmu ven, protože slavíme 47. výročí a opravdu bych byl šťastný, kdybych s tebou mohl strávit večer.“
Žádná manželka neodpoví, ani Noel tak nikdy neodpověděla: „Jsi tak sobecký. Myslíš jenom na sebe. Chceš mě vzít ven a strávit se mnou večer jenom proto, že tě to potěší.“ Žádná manželka nenamítá, že je to sobecké. Proč? Protože pokud hledám potěšení ve své manželce, je tím poctěna. Tak je to i ve vztahu s Bohem. Pokud chceme být s Bohem a trávit s ním čas, je-li Bůh naším pokladem a nalézáme-li v něm potěšení, Bůh je poctěn.
Bůh je v nás nejvíce oslaven, respektive Kristus je námi nejvíce vyvýšen, když v něm nalézáme své největší potěšení – tato pravda není okrajovou záležitostí. Nestojí na okraji v křesťanském životě ani v listu Filipským. Je samotným jádrem toho, co znamená být věřící a patřit Ježíši Kristu, co znamená důvěřovat Ježíši Kristu a nade vše si ho cenit. Tato pravda není pouhou třešničkou na dortu. Vyjadřuje podstatu křesťanství.
Toto je druhý díl z šestidílné série na téma radosti v knize Filipským. John Piper nám v ní ukazuje, jak chápat radost, jak o ni máme usilovat a jak máme tyto poznatky aplikovat ve všech oblastech svého života.
Autor: John Piper
Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.