Zbožný zármutek vždy vychází ze zbožné radosti

Vždy, když mě z Boží laskavosti osvěcují sluneční paprsky, pláču nad svým hříchem více než při pomyšlení na Boží hněv.

Jednou jsem jednal příkře se svou manželkou. Odešel jsem z kuchyně a rozhodl se, že půjdu vynést odpadky. Když jsem vyšel z garáže, uchvátila mě krása jarního dne. Modrá obloha. Chladný vánek. Na mou kůži dopadaly teplé sluneční paprsky. Jako kdyby se ke mně sklonil Bůh a políbil mě. Cítil jsem výčitky svědomí kvůli tomu, jak jsem se zachoval k Noël.

Jsem přesvědčen, že pokud má být taková zkušenost upřímná a hluboká, je nezbytná bázeň před Božím hněvem. Pohlazení teplých slunečních paprsků mě ohromilo, protože jsem klidně mohl být zasažen bleskem, což jsem si také zasloužil. Kdybych neměl povědomí o Boží spravedlnosti a hněvu, tento polibek by nic neznamenal. V tomto případě mi však drásal srdce.

Zasažen laskavostí

Právě to zřejmě prožil i Petr v 5. kapitole Lukášova evangelia. Učedníci celou noc rybařili, ale nic neulovili. Ježíš je však vybídl, aby pluli na hlubinu a spustili sítě. Petr namítal: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic nechytili.“ Nakonec se však podvolil a poslechl (Lukáš 5:5). Obě lodě se naplnily rybami – byl to Kristův projev dobroty vůči Petrovi navzdory jeho pochybnostem. Petr padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk“ (Lukáš 5:8). Petr byl pohnut upřímnou lítostí, když se stal svědkem všemohoucí laskavosti. 

Když David Brainerd kázal domorodým Američanům, přihlížel stejné události. Uvedl: „Bylo překvapivé pozorovat, jak bylo jejich srdce zlomeno skrze laskavé a srdečné pozvání k přijetí evangelia, aniž by slyšeli cokoli děsivého“ (Život Davida Brainerda, s. 307).

Co se z těchto tří zkušeností můžeme naučit? Tři věci.

1. Pravá lítost plyne z lásky.

Slzy vycházející z upřímné lítosti nad hříchem jsou důsledkem svaté lásky, a ne strachu z toho, že ji neprojevujeme. 

Jinými slovy, aby váš zármutek vyvýšil něco, co postrádáte, pak to musíte skutečně chtít a milovat, a ne se jenom snažit vyhnout následkům toho, že to nemáte. Pokud mají mít vaše slzy nějakou cenu, musíte milovat to, co nemáte.

To znamená, že aby vaše lítost oslavovala Boha, musí jí předcházet láska k Bohu. Plakat způsobem, který vyvyšuje Boží svatost, znamená jeho svatost nejprve milovat. V opačném případě budete ronit slzy nikoli z lásky k tomu, čeho se vám nedostává, ale kvůli strachu z Božího hněvu.

Asi to zní zvláštně: Bůh a jeho svatost se pro vás musí stát tím nejcennějším – vaší radostí – abyste mohli plakat nad svou nesvatostí. Aby to vyznělo ještě paradoxněji, Boží svatost se musí stát zdrojem vaší radosti, abyste se mohli rmoutit nad vlastní nesvatostí. Radost v Bohu je základem zbožné lítosti nad hříchem. Musíte Boha milovat, abyste pocítili lítost pokaždé, když se od něj vzdálíte.

2. Ne všechen zármutek oslavuje Boha.

Je možné plakat nad nedostatkem svatosti ne proto, že ji milujete, ale protože se bojíte, že ponesete následky.

Mnoho zločinců pláče, když je nad nimi vynesen rozsudek, ale ne z lásky ke spravedlnosti, ale kvůli ztrátě svobody páchat další nepravosti a kvůli tíživým následkům. Plakat kvůli trestu za provinění není znakem nenávisti vůči zlému, ale vůči bolesti. Pravá biblická lítost a pokání však vypadají odlišně. Toto naříkání navíc ani nevede křesťana k poslušnosti. 

Znát tuto skutečnost je naprosto stěžejní při poskytování poradenství nebo kázání. Slzy jsou často i tam, kde není pravá lítost. Poradce musí být schopný to rozlišit. Když nepoznáme, že člověk nemiluje svatost a nechce se podřídit Kristu, pak soucit s plačícími povede ke špatné radě, předčasné útěše a povrchnímu uzdravení. 

3. Lákejte lidi na Boží krásu.

Kázání a poradenství, jejichž cílem je pravá biblická kajícnost, musí vyvyšovat nádheru Boha a krásu jeho svatosti, aby si lidé skrze působení Ducha svatého zamilovali Boží svatost natolik, že v jejím světle uvidí svou nedostatečnost a probudí se v nich lítost.

Aby kázání nebo poradenství vyvolalo v člověku zkroušenost nad hříchem, musí jasným způsobem vykreslit Boží spravedlnost a hněv. Ale je důležité pamatovat, že slzy, které lidé roní kvůli své nesvatosti, vychází z radosti nad Boží svatostí. Cílem našeho kázání a poradenství tedy je s modlitbou a úsilím skrze Krista vyobrazit Boha jako nejúžasnějšího a nejdražšího. Protože zármutek, který oslavuje Boha, je vždy důsledkem radosti, která oslavuje Boha. 


Autor: John Piper

Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial