Stoupejte vzhůru za poznáním Božích tajemství

Přečetl jsem už několik děl a vyslechl několik projevů, v nichž byla neznalost Božích cest uváděna jako hlavní důvod, proč nad Bohem žasnout a uctívat ho. Jejich autoři většinou užívali slovo tajemství, aby jím zdůraznili Boží hloubku a výši. Tvrdili, že by nás tato skutečnost měla vést k bázni a údivu nad tím, jak mnoho toho o Bohu nevíme. 

Vždy jsem to považoval za zavádějící. Podobné projevy mě nepřitahují. Například přístup Pavla je velmi odlišný. Prohlásil by, že Bůh je nejvíce oslaven, když se mu s úžasem, obdivem, v úctě a radosti podřizujeme pro to, co o něm víme, ne pro to, co o něm nevíme.

Krásu nějakého pohoří můžete obdivovat tehdy, když si ho nejprve prohlédnete z úpatí. Z něj lze totiž pozorovat hory, jejichž vrcholy se tyčí stále výš, až se nakonec ztrácejí v nízkých oblacích. Nebo může být tento úžas způsoben roky, které jste strávili horskými expedicemi, a přesto pokaždé, když zdoláte nějaký nepředstavitelně vysoký vrchol, se před vámi i nad vámi rozkládá celé další pohoří. 

Bohu nepřináší čest, když své životy trávíme na úpatích a píšeme své úvahy a básně o tom, kolik toho nevíme o místech ležících nad mraky. Daleko lepší je nechat Boha, aby vám podal Pavlovu pomocnou ruku, případně ruku jiného inspirovaného pisatele, tak abyste svůj život trávili stoupáním vzhůru a na cestě objevovali Boží zjevení. 

„Nevyzpytatelné a nepostižitelné“?

Jedna z nejčastěji nepochopených a zneužívaných pasáží z Pavlových dopisů je závěr 11. kapitoly listu Římanům: 

Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“

„Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?“

„Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?“

Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen (Římanům 11,33-36).

Všimněte si důležité věci: Pavel nepíše toto vzletné prohlášení o hlubinách Božího bohatství, aby poukázal na jejich nepoznatelnost. Píše ho v reakci na rozum přesahující zjevení, které předtím nastínil v jedenácti kapitolách svého listu. Je unešen z toho, co právě odhalil, ne z toho, co zůstává zahaleno. Tato slova úžasu následují po jedenácti kapitolách, v nichž nás Pavel uvádí do hloubky a šířky Božích cest, které předčí i naše nejbujnější představy. 

Stačí si přečíst tři předcházející verše (Římanům 11,30-32), abychom byli Božími cestami ohromeni. Ne proto, že jsou zahaleny tajemstvím, ale protože jsou nenadálé, nepochopitelné, šokující a vyvyšují Boha. Pavel v nich stručně nastiňuje Boží plán pro Židy a pohany: 

Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám [pohanům] dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám, aby také došli milosrdenství.

Rozjímejte nad těmito verši pět minut. Nejprve budete otřeseni, nakonec ale propuknete v úžas – ne proto, že vás pohltí tma, ale proto, že díky oslnivému světlu uvidíte neuvěřitelné věci.

„Nevystižitelné“, ale zjevené

Více než jednou Pavel označuje Boží cesty za nevyzpytatelné. Jeho záměrem však není nechat nás v nevědomosti, abychom zůstali stát na úpatí. 

Mně, nejmenšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych zvěstoval pohanům Kristovo nevystižitelné bohatství a objasnil všem, jaká je správa toho tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž všechno stvořil (Efeským 3,8-9).

Tento text neříká: „Promiňte, Kristovo bohatství je zahaleno tajemstvím a nemůže být zjeveno.“ Text říká naprostý opak: „Bůh mě povolal,“ říká Pavel, „a obdaroval k tomu, abych vynesl toto tajemství na světlo! Věci, které o Kristu píšu, jsou oním nevyzpytatelným Kristovým bohatstvím.“ 

Toto tajemství je nevystižitelné ze tří důvodů: 1) Bylo „od věků ukryto v Bohu“ – ale už není! 2) Může být poznáno jedině skrze Boží zjevení, nestačí jen lidská moudrost – a Pavel o tomto zjevení píše. 3) Při stoupání za poznáním inspirovaného zjevení toho uvidíte stále více, dokud nakonec neuvidíte vše z nebeských Himalájí. 

Poznat to, co převyšuje poznání

Poslední z těchto tří bodů potvrzuje i Pavlova modlitba v následující kapitole listu Efeským. Modlí, se aby

… byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží (Efeským 3,18-19).

O to jde! Poněvadž Bůh zjevil své předivné cesty skrze Krista – prostřednictvím listů apoštola Pavla – jsme schopni „poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání.“ Můžeme neustále stoupat výš a výš po vrcholcích Božích divů, abychom poznali nepoznané, a následně zjistit, že hory ční ještě výš.

Spolehliví šerpové

Pavel nebyl jedním z těch, kteří se spokojí žít na úpatí Božího zjevení a dovedně rozmlouvat o „tajemství“, které se nachází ještě výš než nízké oblaky. Pavel věděl, že Bůh ho povolal ne k tomu, aby věci skrýval, ale aby kázal o „Kristově nevystižitelném bohatství.“  

Pavel věděl, že Bůh není oslaven, když se zdržujeme v údolí a donekonečna velebíme nepoznané tajemství. Bůh je oslaven tehdy, když přijmeme jeho pozvání a necháme se unášet jeho nevyzpytatelnými soudy a nepostižitelnými cestami. Toho docílíme, jestliže nás při zdolávání Himalájí Božího zjevení budou doprovázet spolehliví šerpové – pisatelé Písma. 


Autor: John Piper

Tento článek vám přinášíme ve spolupráci s DesiringGod.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial